jezuitská kolej v Jihlavě Komplex budov

Vítejte v historickém srdci Jihlavy. Právě teď, když nasloucháte těmto slovům, se nacházíte v místě, které je naprosto nepostradatelnou součástí dějin tohoto města. Stojíte přímo před monumentálním celkem jezuitské koleje, který svou velikostí a přítomností působí velmi vážně, důstojně a až mírně přísně. Podívejte se kolem sebe na Masarykovo náměstí. Tato budova, kterou máte přímo před očima, tvoří severovýchodní okraj tohoto rozlehlého prostoru a její stín se dotýká historie mnoha generací, které zde žily. Vnímejte tu zvláštní atmosféru klidu a stability, která se zde vznáší, i když se kolem vás může pohybovat svět moderního, rychlého města. Tento objekt není jen obyčejnou budovou, je to komplex, který v sobě nese hluboké stopy víry, učení i obrovského lidského úsilí, které zde probíhalo před stovkami let.

Pojďme se nyní společně vrátit hluboko do minulosti, abychom pochopili, proč tento prostor vypadá právě takto a proč je zde tak důležitý. Abychom skutečně pochopili význam této stavby, musíme se podívat na období, kdy se měnila celá Evropa i samotný duch tohoto kraje. Po rozhodné bitvě na Bílé hoře se nastoupila doba, kdy se státy snažily obnovit a posílit katolickou víru. Toto úsilí, nazývané rekatolizace, mělo v Jihlavě velmi konkrétní a hmatatelnou podobu. V roce šestnáct set čtyřiadvacet se začaly odvíjet události, které tento prostor navždy definovaly. Jezuitská fundace zde byla založena a měšťané tehdy museli ustoupit, aby se mohlo začít stavět na zcela novém základu. Město poskytlo dvacet tři svých domů, aby se mohly vytvořit základy pro toto nové, duchovní a vzdělávací centrum.

Byl to však velmi náročný a nepředvídatelný čas. Krátce po založení této fundace se město muselo vypořádat s velmi těžkou morovou epidemií. Tato nemoc zastavila mnoho věcí, přinesla smutek a zastavila běžný život, ale ne zastavila snahy o obnovu a budování. Až když nebezpečí moru konečně odeznělo, bylo možné začít s samotným kácením a položením základů pro budovu koleje. To se stalo v roce šestnáct set dvacet pět. Představte si tu tehdejší práci, tu nejistotu, ale i tu obrovskou naději, se kterou se lidé stavěli k budoucímu úspěchu. Celý proces výstavby trval dlouhá desetiletí a postupně se z něj stával jeden z nejdůležitějších stavebních celků v regionu.

Nyní věnujte svou pozornost architektuře, kterou máte přímo před očima. Celý tento prostor není jen jednou samostatnou budovou, ale složitým a promyšleným komplexem, který se skládá z budovy koleje, gymnásia a je přímo napojen na blízký kostel svatého Ignáce. Všimněte si toho, jak se tyto části vzájemně doplňují a tvoří jeden ucelený celek. Celý tento projekt vedl významný italský stavitel, jehož jméno je Jacopo Brascha. Právě jeho rukou byla stavba vedena v barokním slohu, který je tak typický pro svou éru a který má vyjadřovat vznešenost, sílu a řád. I když se dnes v těchto prostorách nachází městská knihovna, stále v nich můžete vnímat tu barokní důstojnost, kterou Brascha navrhl. Právě v roce sedmnáct set dvacet sedm došlo k dalšímu významnému momentu, kdy bylo slavnostně otevřeno právě to gymnázium, které bylo nedílnou součástí tohoto celku.

Historie tohoto místa je také velmi úzce spjata s velkými osobnostmi, které měly vliv na osudy celých zemí. Při stavbě a následném fungování tohoto místa se pohybovali lidé, jejichž jména patří k těm nejdůležitějším. Můžeme zde jmenovat například císaře Ferdinanda II., jehož rozhodnutí formovala tehdejší svět a náboženský řád. V souvislosti s tímto místem se v průběhu let objevují i další významné postavy, jako byl Jiří Plachý-Ferus, Michael Adolf z Althannu nebo Řehoř Rumer. Každá z těchto osobností zanechala v historii tohoto místa svou neviditelnou, ale hlubokou stopu. Tato jména nejsou jen suchými údaji, ale představují lidské příběhy a rozhodnutí, která formovala život v tomto komplexu po mnoho let.

Pokud se nyní podíváte na celou budovu a její rozměry, možná vás napadne jedna zajímavost, která dodává tomuto místu zvláštní tajemno. Celý tento rozsáhlý areál stojí na místě, kde dříve stávalo dvacet tři měšťanských domů. Tyto domy byly tehdy odebrány městskou radou, aby se uvolnilo místo pro jezuitskou kolej. Ale to není všechno, co v tomto místě najdete. Co je možná největší záhadou, kterou si můžete při pohledu na tyto zdi představit, je to, co se skrývá hluboko pod vašima nohama. Z prostor této budovy totiž vede přímý vstup do rozsáhlého systému podzemních chodeb. Tyto chodby tvoří neviditelnou síť, která propojuje různé části města a o které se v průběhu staletí vyprávějí různé příběhy. Je to jako kdyby pod tímto klidným a vznešeným prostorem tluklo jiné, skryté a tajemné srdce města.

Dnes je však toto místo úplně jiné než v dobách baroka nebo v době, kdy zde fungovalo jezuitské učení. Po dlouhých letech sloužilo různým účelům, ale v roce dva tisíce tři došlo k velké a moderní změně. Prostory byly důkladně zrekonstruovány a slavnostně otevřeny pro potřeby městské knihovny. To, co bylo kdysi domovem pro studenty a duchovní lidi, je nyní domovem pro čtenáře, studenty a každého, kdo hledá klid, ticho a vědění. Právě v této knihovně se historie setkává s přítomností každým okamžikem.

Nyní vás tedy zváme, abyste vstoupili dovnitř a sami si prozkoumali tyto prostory. Projděte se uličkami, které kdysi sloužily jezuitům, a nechte se pohltit tichem knihovny. Možná při pohledu na regály plné knih uvidíte odraz těch starých časů a pocítíte spojení s lidmi, kteří zde byli před vámi. Děkujeme vám, že jste strávili tuto chvíli s námi a že jste se zajímali o historii tohoto významného místa. Přejeme vám příjemné další prohlídky Jihlavy.