Kino Metro 70 Kino

Vítejte v Prostějově. Stojíte právě před budovou kina Metro sedmdesát, která je skutečným unikátem nejen v tomto městě, ale v celé zemi. Když se na ni nyní podíváte, vidíte před sebou stavbu, která svou podobou vypráví příběh jedné velmi specifické doby. Je to místo, kde se setkává láska k filmu s odvážnou architekturou druhé poloviny minulého století. Zastavte se na chvíli a vnímejte atmosféru tohoto místa, které i po desítkách let stále přitahuje diváky svou neobvyklou tváří.

Pojďme se nyní přenést v čase o několik desetiletí zpět. Tato budova vznikla v konci šedesátých let dvacátého století, v době, kdy se v architektuře hledaly nové cesty a experimentovaly s prostorami. Autorem tohoto projektu byl architekt Zdeněk Michal. Celý proces plánování a stavby vyvrcholil v listopadu roku tisíc devět set sedmdesát, kdy se kino slavnostně otevřelo veřejnosti. V té době šlo o moderní centrum kultury, které mělo přinášet obyvatelům Prostějova nejnovější snímky a zážitky z bílého plátna v prostředí, které bylo svou dobou předbíhalo.

Nyní věnujte pozornost samotné architektuře. Budova je navržena v takzvaném bruselském stylu, což byl směr, který kladl důraz na lehkost, elegantní linie a moderní prvky. Pokud si prohlédnete celkovou kompozici, všimnete si, že stavba má obdélníkový půdorys. To je však jen první vrstva. Skutečné tajemství se skrývá uvnitř. Architekt zde totiž vytvořil fascinující prostorové řešení. Srdcem budovy je vnitřní kruhový dvůr, tedy atrium, a k němu přirozeně navazuje samotný sál pro diváky, který je rovněž kruhový. Je to velmi neobvyklé rozložení, které vytváří harmonii mezi vstupními prostory a místem, kde se promítají filmy.

Když budete mít možnost nahlédnout hlouběji, zaměřte se na jeden z nejvíce fascinujících detailů celé stavby. V onom vnitřním kruhovém atriu se nachází zatravněný kulový vrchlík. Představte si to tak, že tento zelený prvek tvoří zároveň strop pro promítací sál, který se nachází níže. Je to geniální propojení přírody a betonu, které v době vzniku kina představovalo vrchol moderního myšlení. Takové řešení najdete jen málokde a právě tento prvek z kina Metro sedmdesát dělá skutečný architektonický klenot.

S tímto místem jsou spojena i jména osobností, které mu v průběhu let pomáhaly udržet jeho význam a funkčnost, například Barbora Kucsa Prágerová. Je důležité si uvědomit, že toto kino není jen reliktem minulosti, ale živým organismem, který se neustále vyvíjí. I v posledních letech došlo k významným změnám. V roce dva tisíce devatenáct obdrželo kino finanční podporu z evropské sítě kin, což umožnilo další rozvoj. O rok později, v roce dva tisíce dvacet, proběhla velká obměna a modernizace obrazové i zvukové techniky. Vrcholem těchto vylepšení byla implementace nejmodernější zvukové technologie v roce dva tisíce dvacet tři, která přivádí zvuk do prostoru tak, aby divák měl pocit, že je v centru děje. Díky tomu patří toto jednosálové kino k nejúspěšnějším v České republice, pokud se díváme na počet návštěvníků i množství promítaných filmů.

A nyní vás přvedu k jedné skutečné zajímavosti, která možná na první pohled není vidět, ale je naprosto fascinující. Tato budova totiž nebyla navržena pouze pro zábavu. V době své výstavby museli architekti brát v úvahu i tehdyjší politickou situaci a bezpečnost obyvatel. Proto budova kombinuje funkci kina s podzemním krytem civilní obrany. Představte si ten kontrast: nahoře lidé sledují romantické příběhy nebo dobrodružné filmy, zatímco v suterénu se nachází prostor určený pro přežití v případě krizových situací. Suterén tedy slouží jako zázemí pro přežití a ochranu lidí. Je to neobvyklé spojení kultury a obrany, které je typické pro stavby z této éry.

Je fascinující přemýšlet o tom, jak se jedna budova může změnit z symbolu studené války a civilní ochrany v místo radosti, kultury a moderní techniky. Kino Metro sedmdesát tak stojí jako památník odvahy k experimentování s prostorem a zároveň jako důkaz toho, že kvalitní architektura stárne s grácií.

Děkuji, že jste se mnou doputovali k tomuto unikátnímu místu. Doufám, že vás architektura Zdeňka Michala zaujala a že jste si dokázali představit ten neobyčejný kruhový sál s jeho zeleným vrchlíkem. Nyní už jen zbývá vám nechat prostor pro vlastní pozorování. Projděte si okolí, vnímejte linii budovy a možná si v budoucnu dopřejte i návštěvu samotného sálu, abyste pocítili sílu moderního zvuku a obrazu v tomto historickém rámu. Přeji vám příjemnou pokračující prohlídku Prostějova a krásný den.