Klášter minoritů na Starém Městě v Praze patří mezi nejcennější historické lokality hlavního města a zároveň mezi nejstarší kláštery českých zemí. Nachází se v ulici Malá Štupartská v pražské Praze 1 a byl založen krátce po roce 1228, nejčastěji se uvádí rok 1232 či 1233. Řád menších bratří františkánů-minoritů obdržel dvorec od krále Václava I., který se stal základem rozsáhlé klášterní stavby. Od roku 1958 nese klášter s přilehlým kostelem sv. Jakuba Většího status chráněné kulturní památky.

Výstavba se rozvinula v gotickém stylu v několika etapách až do sedmdesátých let čtrnáctého století. V roce 1316 zasáhl klášter ničivý požár, který však stavební činnost nedokončil. Během třináctého a čtrnáctého století podporovali minoritní řád sami čeští panovníci. Významným okamžikem byla svatební hostina české královny Elišky Přemyslovny s Janem Lucemburským v roce 1311 a později jeho druhé manželství s Beatrix Bourbonskou v roce 1337, které se konaly v klášterních prostorách. Komplex zaujímal v té době rozsáhlou plochu s zahradou a mechanickým mlýnem poháněným koňským zápřahem.

Pozoruhodná je Andělská zahrada (Hortus Angelicus), kterou založil Angelo z Florencie, osobní lékárník císaře Karla IV. Tato rozlehlá bylinkařská zahrada se rozprostírala od kláštera až k dnešní Jindřišské ulici. Podle tradice se v ní rád pobýval sám Karel IV. a později jeho syn Václav IV. Významnou návštěvu zde údajně podnikl v roce 1356 italský básník Francesco Petrarca, jemuž je v klášteře věnován malý salonek.

Během husitských válek byl klášter jako jeden z mála českých klášterů ušetřen zničení, ale hospodářská situace se přiostřila a minorité se museli některé budovy pronajmout nebo prodát. Na konci šestnáctého století dochází k prvním renesančním úpravám. Po roce 1620 se začíná rozsáhlá přestavba v raném barokním slohu, která pokračuje až do šedesátých let sedmnáctého století. V roce 1622 byla založena bohoslovecká kolej sv. Bonaventury sloužící vzdělávacím a misionářským cílům řádu. Kostel a část kláštera vyhořely v roce 1689, další požár zasáhl stavbu v roce 1754. Po něm byla stavba v letech 1754 až 1767 opravena v pozdně barokním slohu. V roce 1784 došlo ke zrušení kláštera a část budov byla prodána.

Architektonicky se jedná o částečně zachovalý komplex budov kolem rajského dvora se suchou studnou ze středověku, která nikdy nezamrzala. Vchod zdobí nenápadné, ale cenné dveře z roku 1665 se sochařským vyzdobením svatých Františka a Antonína Paduánského. Fasády tvoří gotické a barokní arkády s půlkruhovými oblouky. Nejstarší části představují románské sklepení, zatímco západní část vyniká unikátním dvojlodním prostorem s křížovými žebrovými klenbami. Rekonstrukce zbývajících budov začaly v čtyřicátých letech dvacátého století, nejvýznamnější práce probíhaly v osmdesátých letech.

Klášter v Malé Štupartské je dodnes místem, kde se na jednom prostoru setkávají tisíc let českých dějin, od gotických počátků přes baroko až po moderní obnovu.