knihovna Dům

Vítejte v Náchodě, v městě plném historie a krásných architektonických koutů. Právě teď stojíte před budovou, která v sobě spojuje dvě zcela odlišné tváře. Na první pohled před vámi stojí elegantní, vznešený dům, který vyzařovuje klid a stabilitu. Je to však místo, které v průběhu let zásadně změnilo svůj účel a svou duši. Dnes zde sídlí městská knihovna, ale pokud se podíváte pozorně na její tvary, uvidíte, že tento prostor byl stvořen pro něco jiného. Vnímejte jeho atmosféru a zkuste si představit, jak se v těchto prostorách dýchalo před téměř stoletím.

Pojďme se nyní společně vrátit v čase o mnoho desetiletí zpět, do roku tysíc devět set třicet jeden. Právě v tomto roce byl tento dům dokončen. V té době však nešlo o místo pro tisíce knih a tiché studium. Budova byla postavena jako obytný dům pro továrníka, Cyrila Bartoňe. Představte si, jaký život zde tehdy probíhal. Byl to domov muže, který ovládal průmysl, člověka s vizí a ambicemi, který chtěl, aby jeho sídlo odráželo jeho společenské postavení, ale zároveň i jeho vkus a moderní myšlení. Za návrh této stavby stál architekt Otakar Novotný. Byl to muž, který dokázal skvěle vyvážit potřeby pohodlného rodinného bydlení s tehdy nejmodernějšími trendy v budování.

Nyní věnujte svou pozornost samotné podobě budovy, před kterou stojíte. Podívejte se na její tvary a linie. Architektonicky se nacházíme v velmi zajímavém bodě dějin. Tento dům totiž představuje fascinující přechod. Je to takový most mezi dvěma světy. Na jedné straně vidíme vlivy moderního klasicismu, který stále hledal jistý řád, symetrii a vznešenost. Na straně druhé už ale cítíme příchod funkcionalismu. Funkcionalismus byl směrem, kde už hlavní roli nehrála zbytečná ozdoba, ale praktičnost, čistota linií a princip, že tvar musí následovat funkci. Právě toto napětí mezi tradicí a modernou dává domu jeho jedinečný charakter.

Všimněte si, že dům je dvoupatrový. Pokud nyní zvednete zrak a podíváte se nahoru k obloze, uvidíte zajímavé zakončení střechy. Není to jedna jednoduchá plocha, ale sada pultových a sedlových střech. Tato kombinace střech dává budově specifickou siluetu, která ji odlišuje od ostatních domů v okolí. Je to detail, který sice může působit nenápadně, ale v celkovém působení stavby hraje důležitou roli.

Když se nyní posunete pohledem směrem k ulici Kamenice, uvidíte jeden z nejvýraznějších a nejkrásnějších detailů celého domu. Je to zaskleněný arkýř. Tento vyčnívající prvek, který se natahuje do prostoru ulice, je zdoben měděným oplechováním. Představte si, jak tento prvek sloužil původním obyvatelům. Arkýř umožňoval, aby do interiérů proniklo co nejvíce přirozeného světla, a zároveň poskytoval možnost sledovat dění v ulici, aniž by člověk musel opustit teplo svého domova. Měď s postupným stáráním získává svou typickou patinu, která budově dodává pocit vznešenosti a historické hloubky.

I když nyní stojíte venku, zkusme si společně představit, co nás čeká uvnitř. Interiéry domu jsou navrženy podle moderního funkcionalistického pojetí. To znamená, že místnosti nejsou jen uzavřenými krabicemi, které jsou od sebe odděleny tlustými zdmi. Naopak, interiér vychází z principu vzájemného propojení prostor. Tento koncept měl vytvářet pocit vzdušnosti, volnosti a moderního toku života. Bylo to v kontrastu k tehdejším starým domům, kde byla každá místnost přísně oddělená.

S tímto místem jsou spojena jména mnoha významných osobností, které zanechaly stopu v české kultuře a architektuře. Kromě samotného Cyrila Bartoně a architekta Novotného se v souvislosti s budovou a jejím kontextem objevují jména jako Pavel Janák, Otakar Nypl, Karel Dvořák, František Kysela, Otakar Španiel či Franta Anýž. Jsou to lidé, kteří svou prací a myšlením formovali podobu českého modernismu. Každé z těchto jmen přináší do příběhu domu další vrstvu významu a připomíná nám, že tento dům nebyl jen obyčejnou stavbou, ale byl součástí širšího intelektuálního a uměleckého hnutí své doby.

Osud domu se však zásadně změnil po druhé světové válce. V roce tysíc devět set čtyřicet osm došlo k velké proměně. Dům přestal být soukromým sídlem továrníka a byl přeměněn na městskou knihovnu. Je to velmi symbolický zvrat. Prostor, který byl dříve přístupný jen vyvoleným a sloužil k soukromému pohodlí, se najednou otevřel všem občanům Náchoda. Z domova jedné rodiny se stal domovem pro tisíce knih a pro každého, kdo hledá v nich odpovědi, vzdělání nebo prostou útéchu. Tato změna funkce budovy v podstatě demokratizovala prostor a dala mu nový, společenský smysl.

V uznání jeho architektonické a historické hodnoty byl dům v roce tysíc devět set padesát osm zapsán jako kulturní památka. To je důležitý moment, protože stát tímto uznal, že tato stavba není jen funkční budovou, ale důležitým svědectvím naší historie. Je to památník doby, kdy se starý svět loučil se svou přísností a vítal novou éru modernity a praktičnosti.

Knihovna v Náchodě je tedy mnohem víc než jen budovou s policemi plnými knih. Je to místo, kde se setkává průmyslová ambice začátku dvacátého století s kulturním osvěcením pozdější doby. Je to dům, který přežil změny režimů, změny funkcí a přesto si zachoval svou eleganci a důstojnost.

Nyní vás zveme, abyste si budovu prohlédli zblízka. Možná se zastavíte u toho měděného arkýře a zkusíte si představit, jak se z něj dříve dívalo na ulici Kamenice. Možná vstoupíte dovnitř a necháte se pohltit tichem a specifickou vůní starého papíru, která je pro knihovny tak typická. Projděte si její prostory, vnímejte hru světla a stínů a přemýšlejte o lidech, kteří zde před desítkami let žili, pracovali a četli.

Děkujeme, že jste s námi strávili chvíli u tohoto krásného domu. Doufáme, že vás jeho příběh zaujal a že vnímáte krásu v detailech, které by ostatní možná přehlédli. Přejeme vám příjemné pokračování ve objevování Náchoda a jeho dalších skrytých pokladů. Na shledanou.