Kostel svatého Jana Křtitele v Náchodě je nejstarší dochovanou stavbou v celém městě. Stojí na Hřbitovní ulici při silnici vedoucí na Českou Skalici, kde si ho střeží geneze Náchodska už téměř tisíc let. Poprvé se objevuje v písemnostech z první poloviny 13. století jako farní kostel služící starému i novému Náchodu. Při kostele stávala fara a škola, a jak bývalo zvykem, kolem něj se rozprostíral hřbitov.

Až do počátku 14. století udržoval kostel svou prestižní pozici. Okolo roku 1310 se však jeho úkol změnil. Byla zrušena fara a chrám se proměnil v knihu druhého řádu – filiální svatyní podřízenou hlavní farnosti a především pak v perpetuální hřbitov. Zde spočívali všichni zemřelí majitelé a páni náchodského panství, ať již sídlili na starém slovanském hradišti Homolka, nebo patřili ke kněžím náchodským. Tuto funkci si stráží až do dob Albrechta Smiřického.

Stavba však nezůstala ušetřena násilím věků. V roce 1441 ji vypálili Slezany. Na počátku 16. století bylo třeba ji spravit – prodloužit a znovu obnovit. Letopočet 1501 vytesaný nad portálem připomíná tuto obnovu, která se dochovala až do konce 19. století. Z období středověku až do 16. století se však mnohé ztratilo – již nelze pojmenovat všechny zemřelé pod dlažbou, už jen jejich poměr a vážnost.

Osud kostela se dotknul i v epoše osvícenství. Během Josefovských reforem se v roce 1786 prodal ve veřejné dražbě za pouhých čtyřicet zlatých. Zvon putoval do Bezděkova u Police nad Metují, lavice se přestěhoval do kostela svatého Václava na Dobeníně. Chrám čekal na nový příchod věřících.

Ten nepřišel příliš pozdě. Již v roce 1791 se kostel znovu otevřel a od té doby nepřestal sloužit pohřebům a modlitbám. V 17. a 18. století procházел mnohými opravami a jeho vnitřní vybavení se kompletně obnovilo. Kolem roku 1870 zmizela stará márnice na západním průčelí, spojená s malou kaplí svatého Jana a Vavřince. Větší stavební opravy se uskutečnily v nedávné době – mezi roky 1999 a 2008.

Architekturou se kostel hlásí ke gotice. Jde o jednoduchou bezvěžovou stavbu s obdélným půdorysem a čtvercovým pravoúhle zakončeným presbytářem. Loď vykrývá plochý dřevěný strop, střechu tvoří sedlová krytina ze šindele. Na jižní straně přiléhá barokní předsíň. Nejpůsobivěji se jeví hrotitá gotická okna v presbytáři se svými kamennými ornamentálními kružbami. Štíty zdobí pískovcové kříže. V interiéru se prostor svírá v mocném vítězném oblouku.

Kostel je v péči státu – získal status kulturní památky v roce 1958. Kolem stavby se na zdech zachovaly vzácné náhrobní kameny ze 16. až 19. století – němí svědkové starého Náchoda, kteří znali jednotlivé generace a jejich příběhy.