Kostel stojí v obci Rajnochovice v okrese Kroměříž a je chráněn jako kulturní památka České republiky. Náleží pod římskokatolickou farnost Rajnochovice děkanátu Holešov olomoucké arcidiecéze. Vedle kostela jsou jako památky registrovány i kamenný kříž a sousoší Piety.

Podle tradiční pověsti původně na místě dnešního hřbitova stál dřevěný kostel zasvěcený svaté Anně pocházející přibližně z 12. století. V jeho okolí žil poustevník, kterého tradice připisuje řádu templářů. Jako vyjádření vděčnosti za záchranu vznikla v kostele socha svaté Anny Samotřetí. Dnešní barokní stavba vznikla na základě rozhodnutí olomouckého biskupa a kardinálu Wolfganga Hanibalá hraběte ze Schrattenbachu, který jej nechal postavit v letech 1711 až 1716. Stavbu připisují italskému architektovi Giovanni Pietru Tencallovi. Zvony byly zavěšeny v roce 1717, roku 1727 se farnost stala samostatnou a 25. července 1742 byl kostel slavnostně vysvěcen. Kromě kostela nechal kardinál Wolfgang v jeho blízkosti postavit i malý lovecký zámeček, který později sloužil jako sídlo farnosti a poté byl přestavěn na středisko mláděže.

Stavba je volně stojící jednolodní orientovaná stavba na obdélníkovém půdorysu s polygonálním závěrem. K průčelí vede hledisko širokého schodiště. Fasádu člení sokl, vysoké pilastry a profilovaná hlavní říms. Nad vchodem se vznáší znak kardinála Wolfganga, v postranních výklencích mezi pilastry stojí sochy svatého Jana Nepomuckého a svatého Jana Sarkandra. Hranolová věž vysoká 37 metrů je zakončena stanovou střechou; původně ji korunovala cibule a věž byla vyšší, ale v roce 1754 byla z bezpečnostních důvodů snížena. Střechu kryla původně břidlice. Na hřebenu se vypíná osmiboký sanktusník s cibulí.

Interiér disponuje údajně nejbohatší štukovou výzdobou z rukou Baltazara Fontany. Loď měří třicet osm metrů na délku a dvanáct metrů na šířku; osvětluje ji dvacet dva oken a překrývá ji valená klenba s lunetami. Na hlavním oltáři stojí dřevěné sousoší svaté Anny Samotřetí s Pannou Marií, Ježíškem a postavou rytíře. Boční oltáře jsou věnovány svatému Wolfgangu, svatému Václavu a Panně Marii lurdské. V lunětě na klenbě se nachází freska Proměnění Páně na hoře Tábor. Varhanní skříň z roku 1720 byla v dnešní podobě osazena roku 1930 a je ozdobena postavou krále Davida s andílky hrajícími na kornety. Před kostelem stojí kamenný kříž na hranolovaném soklu s nápisy v chronogramu a pískovcová Pieta z roku 1815.

V předválečné době se konaly u kostela tři poutě ročně v souvislosti s mariánskými svátky a svátkem svaté Anny, později do roku 1951 také v pondělí velikonoční a svatodušní. Kostel zůstává dodnes jedním z nejbohatších příkladů moravského barokního umění.