Uprostřed bývalé obce Podskalí na Novém Městě v Praze 2 stojí Kostel Nejsvětější Trojice, jednoduchá stavba, kterou gotika vytvořila a barok přetvořil. Jako chráněná kulturní památka České republiky tichým hlasem vypráví příběhy řemeslníků, války a věků změn.

Kostel vznikl v počátku čtrnáctého století, kdy byla vystavěna gotická kaple zasvěcená svatému Ondřejovi, podle některých pramenů však svatému Antonínovi. Kaple je poprvé doložena roku 1358 a byla nazývána kaplí všech řemeslníků, neboť patrně sloužila potřebám tesařů a stavitelů, kteří po dobu pětadvaceti let pracovali na stavbě nedalekého Emauzského kláštera. Podle některých badatelů měla být tato kaple v proporciích zmenšenou kopií klášterního kostela. Během husitských válek však utrpěla – byla vypálena. Při obnově roku 1460 získala kostel nové patrocinium Nejsvětější Trojice.

Barokní proměna přišla postupně. Náročnější plán architekta P. I. Bayera z roku 1724 se nikdy nerealizoval, ale roku 1728 byla loď výrazně prodloužena, kostel přestavěn a vyzdvižena mohutná věž s cibulovitou bání – gotický závěr však zůstal zachován. Roku 1751 byla k jižní stěně přistavěna čtvercová kaple Kalvárie. V osmdesátých letech osmnáctého století, konkrétně 1781–1782, byla dotěžena věž a vztyčena osmiboká sakristie. Roku 1871 kostel prošel opravou a přibylo nové zádveří ke vchodu na kůr. Kolem poloviny devatenáctého století byla v jihovýchodním koutě dvora postavena márnice.

Dnešní podoba ukazuje jednolodní podlouhlou stavbu s pětibokým gotickým závěrem a osmibokou sakristií na východě. Presbytář zde není tradičně oddělen vítězným obloukem; nepravou klenbou v pěti polích, oddělených dekorativními pasy, procházejí dřevěné omítané konstrukce. Při opravách byly nad portálkem do sakristie objeveny zbytky gotické fresky. Prostorná kruchta je vyklenutá, stejně jako kaple Kalvárie. Nábytku dominuje vrcholně barokní mobiliář z poloviny osmnáctého století; titulní obraz Nejsvětější Trojice na hlavním oltáři je patrně starší, a oltář v kapli Kalvárie vyniká. Kostel uchovává řadu náhrobních kamenů z šestnáctého až osmnáctého století. Na věži visí dva zvony od zvonařů Brikcího z Cimperka z let 1559 a 1594 s českými a latinskými nápisy.

Kostel se proslavil i v literatuře – v románu Ignáta Herrmanna „U snědeného krámu" se v jeho stěnách odehrává svatba hlavního hrdiny Martina Žemly. V současnosti slouží jako farní kostel podskalské farnosti s pravidelnými nedělními bohoslužbami.