Kostel svatého Bartoloměje je původně gotická stavba stojící na návrší uprostřed návsi v okresu Chrudim. Svým umístěním nad říčkou Ležák tvoří přirozenou architektonickou dominantu vesnice a od 17. května 2005 je chráněn jako kulturní památka.

Historie kostela má hluboké kořeny. Nejstarší zmínka o něm pochází z roku 1350, kdy již sloužil jako farní kostel. Původně spadal pod Pražskou arcidiecezi, avšak byl vyňat a přiřazen k Litomyšlskému biskupství. Husitské války přerušily kontinuitu jeho duchovní správy. Později, až do roku 1621, zde opět působil farář vyznávající podobojí. Poté byl kostel přidělen jako filiální farnost ke Skutečské faře, a po obnovení Žumberské fary v roce 1682 podléhal této farnosti, které zůstává připojen dodnes.

Hmotná podoba kostela se měnila postupem času. V roce 1652 prošel barokními úpravami. V 18. století za panství hrabat ze Schonfeldu došlo k úpravě chrámové lodě. Nejzásadnější proměna se uskutečnila v letech 1881 až 1883, kdy za patronátu knížete Františka Josefa z Auerspergu provedl regotizaci chrudimský stavitel František Schmoranz starší.

Stavba se prezentuje jako jednolodní orientovaná budova s obdélnou lodí a pětibokým presbytářem. Presbytář osvětlují vysoká hrotitá okna s novogotickými kružbami. Loď osvětlují po stranách dvě dvojice stejně stylizovaných oken. Celou stavbu ukorunuje předsazená západní věž s osmibokou jehlancovou střechou krytou břidlicí. K presbytáři na severní straně přiléhá sakristie s valennou klenbou. Fasádu člení profilovaná korunní říms a lizénové rámy. Zvláštní pozornost zasluhuje řada zazděných pískovcových náhrobních kamenů na vnější straně severní zdi – celkem deset kusů ze 16. a 17. století patřících členům významných šlechtických rodů, jako jsou Ostromírské z Rokytnika, Bechyňové z Lažan a Závišové z Osenice. Mezi nimi se nachází i náhrobek rytíře Hynka Bernarta Záviše z roku 1613.

Vnitřní prostor presbytáře je zaklenut křížovou žebrovou klenbou s paprsčitým závěrem; pod ním leží nepřístupná krypta. Loď má plochý strop a její stěny člení jednoduché pilastry. Na západní straně se nachází zděná kruchta se třemi poli segmentové klenby. Bohatý mobiliář pochází z různých období. Hlavní oltář je novogotický z doby poslední regotizace. Dva boční oltáře – sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie – jsou zdobeny bohatě vyřezávanými akantovými rámy z počátku 18. století. Mezi nejcennější předměty patří nadživotní krucifix z poloviny 18. století a obraz sv. Bartoloměje stejného období. Zajímavostí je hornický oltář připomínající tradiční těžbu železa v okolí. Na věži visí dva zvony: starší byl přelit roku 1777 s původním latinským nápisem, mladší vznikl v roce 1838 u pražského zvonařu Karla Bellmanna.

Dnes slouží kostel jako filiální kostel žumberské farnosti. Pravidelné bohoslužby se v něm nekonají, což návštěvníkovi umožňuje v klidu pozorovat architektonické detaily a pocítit historickou váhu místa, které více než šest set let slouží české kultúrní paměti.