Ve městě Krupce, pod kostelem Nanebevzetí Panny Marie, stojí skromný Kostel svatého Ducha. Jde o jednolodní gotickou stavbu, která se v průběhu svého trvání stala úzce spjata se špitálem a péčí o osiřelé, nemocné a chudé. Od roku 1444 byl oficiálně označován jako špitální kostel, což určilo jeho roli pro příštích staletí.

Kostel byl postaven roku 1440. O čtyři roky později byl připojen ke špitálu, který zaujímal prostory dnešních domů čp. 128 a 96, propojených jedinou střechou. Na horním konci špitálu se rozkládala dolní městská brána – mohutný dům s vysokou střechou, v níž bydlel strážce a kde sídlilo městské vězení. Chod kostela zajišťovaly různé nadace, mezi nimiž se proskvělily rodiny Glatz a Jeschka z Koldic. V 15. století se v kostele objevuje zmínka o knězi Kašparovi, který zde v roce 1475 konával bohoslužby.

Osud kostela však nebyly vždy příznivé. Roku 1538 jej postihl ničivý požár – 22. června shořel kostel spolu se špitálem, městskými lázněmi a sedmadvaceti okolními domy. Zmrzlá zůstala však touha po obnově. Roku 1565 byl kostel znovu postaven. O rok později, v 1566, převzal vedení restaurovaného špitálu Lorenz Krause. Katastrofa se opakovala: 3. března 1629 kostel opět postihl požár a ničiva část stavby až k věžičce. Opravy se podařily až po skončení třicetileté války.

V 18. století se kostel ocitl v bídě. Financování údržby záviselo výhradně na nadacích, kterých sice přibývalo – v roce 1701 byl na špitálním domě vysvěcen zvon svatému Václavovi, kterého o chudáků v kostele zvonil ranní, polední a večerní zvon – ale jejich fondy postupně tály. Nadace J. Friedricha Nievenheima ve výši 300 zlatých se později rozrostla na celkový kapitál 5176 zlatých (roku 1791), leč špatné hospodaření jej do roku 1811 srazila na pouhých 2338 zlatých. Roku 1830 založil krupský obchodník Johann Wenzel Mayer novou nadaci určenou k údržbě jednoho kněze a jeho bydlení v bývalém špitálním domě.

Za vlády císaře Josefa byl kostel, jako všechny nefarní chrámy, uzavřen. Věřící Krupky se však rozhodli vybrat peníze na jeho vysvěcení, které se konalo roku 1839 o Svatodušních svátcích. Slavnostní kázání vedl litoměřický prefekt Franz Xaver Effenberger. Roku 1851 byl starý špitál zrušen; církev tehdy koupila jeho polovinu a zřídila zde byt pro tehdejšího faráře Schürze. Z nadace se opravil kostel, který dostal novou břidlicovou střechu a gotickou věžičku. V 19. století jej prosluly renovace pod farářem Ludvíkem Meinlem, který si najal pokojového malíře Pieschela z Proboštova a restaurátora Tittela z Bohosudova.

Dnes se kostel nachází v neutěšeném stavu. Stěny jsou promáčené, majetkové vztahy nevyjasněné. Během 20. století jej obsazovali bezdomovci a vykrádači, takže z něj zbyla převážně pouze dřevěná konstrukce oltáře. Přesto zůstává chráněn jako kulturní památka České republiky a svědčí o staletí péče върazu nejpotřebnějších. >>>>