kostel svatého Jakuba (Velká Losenice) Kostel

Kostel svatého Jakuba Většího, též nazývaný kostel svatého Jakuba Staršího, je jednolodní gotická sakrální stavba nacházející se na mírném návrší na severním okraji obce Velká Losenice v okrese Žďár nad Sázavou v Kraji Vysočina. Tento farní kostel v římskokatolické farnosti Velká Losenice tvoří významnou dominantu areálu, který je spolu s kostnicí a zvonicí chráněn jako kulturní památka České republiky.

O nejstarších dějinách stavby se dochovalo málo písemných zpráv. První písemná zmínka o kostelu pochází ze 12. století. Historický kontext této doby spadá do období, kdy se v českých zemích upevňovalo přemyslovské knížectví a docházelo k rozvoji církevní sítě a farní organizace. Evropa tehdy procházela obdobím rozkvětu románské kultury a pozvolného nástupu gotického slohu.

Architektonicky se jedná o jednolodní gotickou stavbu s polygonálním závěrem členěným opěrnými pilíři a s čtyřbokou věží na severní straně kněžiště. Kostel je krytý plechovou sedlovou střechou a při východní straně věže je postaveno schodiště. V přízemí věže se nachází moderní vchod, kdežto do sakristie vede původní gotický vchod. Na západě lodi je kruchta, do které ústí kruhové okno. V závěru chrámu je umístěno pět oken na pěti stranách osmiúhelníka. Areál obehnaný ohradní zdí zahrnuje také samostatnou šestistrannou kostnici postavenou západně od kostela v roce 1746 s kruhovými okny, dále zvonici s průchodem a pozdně gotickou bránu, která byla pravděpodobně součástí staršího obranného zařízení celého areálu.

V průběhu staletí procházela správa památky změnami. Do roku 1696 byl kostel filiálním farnosti v Polné a později do roku 1746 filiálním farnosti v Borové. Status farního kostela získal po roce 1746. Stavbu i s částí vesnice postihly v minulosti také dramatické události. Mezi nimi vyniká požár ze dne 7. dubna 1621, při němž se rozlily zvony, které pak byly nově ulity a umístěny do svatyně v roce 1622. Věž byla poškozena v průběhu času a její rekonstrukce proběhla v roce 1852. Další oprava věže následovala v roce 1888 po poškození vichřicí.

Interiér chrámu procházel řadou úprav. V roce 1689 byl pořízen hlavní oltář s oltářním obrazem svaté Trojice a později i boční oltáře. Ve výklenku hlavního oltáře je umístěna socha svatého Jakuba. Součástí inventáře je křtitelnice z roku 1755, kalich, svícny a tři zvony. Na konci 18. století byl upraven vnitřek stavby a v první třetině 19. století byl kostel odvlhčen, byly pořízeny nové lavice a opraven oltář se stropy. Na počátku 20. století byl interiér vyzdoben motivy dle předloh Mikoláše Alše.

Dnes představuje tento areál cennou nemovitou kulturní památku, která uchovává historický inventář a procházela složitým stavebním vývojem od středověku přes barokní období až po novověké úpravy. Návštěva tohoto místa na Vysočině nabízí pohled na autentickou gotickou architekturu a spojené historické stopy sahající až do 12. století.