Na zalesněném svahu nad osadou Janovičky, dnes součástí obce Heřmánkovice, se nacházejí zbytky kostela, který patřil k nejvýše položeným stavbám celého Broumovska. Stál v nadmořské výšce 644 metrů a předstihnul ho v tomto ohledu jedině poutní kostel Hvězda. Pozemek dosud patří církvi.

Základní kámen položil v září 1672 opat Tomáš Sartorius, který v novém kostele také celebroval první bohoslužbu. Dřevo na stavbu pocházelo z tehdy přestavovaného kostela v Heřmánkovicích, takže materiál dosloužil na jednom místě a znovu posloužil na druhém. Spolu s kostelem byl posvěcen přilehlý hřbitov; prvním pohřbeným se stal v září 1673 rychtář Valentin Knittel. Kostnice na východní straně hřbitova byla zbořena v 19. století a ostatky přeneseny do Heřmánkovic. Dřevěný presbytář přibyl ke kostelu v roce 1676.

Protože budova stála na exponovaném místě a trpěla povětrnostními vlivy, přikročil v letech 1724–1725 opat Otmar Daniel Zinke k zásadní opravě. Dřevěná loď byla obnovena a namísto původního dřevěného presbytáře byl vybudován zděný presbytář se sakristií. Na připomínku této přestavby nechali do východního průčelí vsadit kamennou desku s nápisem O.A.B. 1725. Zinke kostel znovu vysvětil 24. června 1726. Duchovní správu zajišťoval nejprve farář ze Šonova, od roku 1784 pak lokalista z Heřmánkovic poté, co opat Stephan Rautenstrauch zřídil v Heřmánkovicích lokálii.

Kostel byl orientovaný, tedy presbyteriem obrácený k východu. Čtvercový zděný presbytář o rozměrech 8 × 8 metrů byl sklenut českou plackou. K němu přiléhala sakristie (3,8 × 3 metry) s valenou klenbou a výsečemi; nad její klenbou se nacházela empora na polokruhovém půdorysu, jejíž stěny, klenbu i podlahu hustě pokrývaly oblázky. Prostor byl upraven jako podobenství pouště, kde sv. Jan Křtitel káže pod palmami. Obdélná dřevěná loď (15,2 × 10 metrů) měla plochý prkenný strop a po třech stranách empory nesené osmi vyřezávanými dřevěnými sloupky; přístup k nim vedl dvouramenným schodištěm uvnitř kostela. Trojramenná kruchta v západní části lodi spočívala rovněž na vyřezávaných sloupcích. Nad presbytářem se tyčil sanktusník s cibulovou vížkou krytou plechem, střecha byla šindelová. Areál obklopoval hřbitov ohrazený kamennou hradbou se segmentově zaklenutou bránou.

Kostel byl opravován v letech 1817 a 1846. V roce 1858 přibyly kolem sakristie čtyři opěrné pilíře a truhlářský mistr Bittner dal podél lodi zhotovit dřevěný krytý ochoz jako ochranu před nepřízní počasí. Pozlacení věže bylo obnoveno roku 1884.

Osud kostela zpečetila druhá světová válka a léta opomíjení, která po ní následovala. Již v roce 1929 procházelo zdivo presbytáře trhlinami skrz celé zdi. V srpnu 1960 požádal Místní národní výbor v Heřmánkovicích ministerstvo školství a kultury o povolení ke zbourání, přičemž v žádosti uvedl, že s demolicí „stoprocentně souhlasí" poslanci MNV i závodní výbor ROH místního rekreačního střediska podniku Karosa. Při šetření v listopadu téhož roku bylo konstatováno, že dřevěné části jsou shnilé a konstrukce se boří. Kostel byl posléze zbořen.

Dnes návštěvník nalezne na zalesněném vrchu jen zbytky zdiva. Místo připomíná, jak snadno může komunita ztratit stavbu, která přečkala téměř tři staletí bouří i oprav, a jak rychle les pohltí to, o co se nikdo nestará.