Kostel svatého Jana Křtitele a svatého Jana Evangelisty se v Opavě nachází ve Smetanových sadech při Jánské ulici. Chráněn jako kulturní památka České republiky, připomíná na první pohled svým pozdně středověkým vzhledem již dlouhý sled století.

Historie tohoto kostela je neodlučitelně spjata s řádem johanitů, který vznikl v Palestině na začátku 12. století jako komunita věnující se péči o nemocné a později i ochraně poutníků. Do českých zemí se řád Maltézských rytířů dostal po polovině 12. století. Postupně si poutníci osvojili území dnešní Slezska; počátkem 13. století se jejich sídlo přesunulo do nedalekých Hlubčic. Ve třicátých letech 14. století dal opavský vévoda Mikuláš II. vystavět na Ratibořském předměstí špitál a kapelu svatého Mikuláše. O dvacet let později tuto donaci svěřil hlubočickým johanitům. Krátce nato jim připadl i nově postavený kostel zasvěcený oběma svatým Janům – při jihovýchodní části městského opevnění. Vztahy se zmírnily, když se ujal vlády Mikulášův syn Jan I., avšak nejpozději do roku 1377 zde vznikla vlastní johannitská komenda jako přemyslovská fundace. Řádová budova stávala původně jižně či jihovýchodně od kostela.

Architektonicky šlo o stavbu trojlodní, síňového typu, se třemi poli v každé lodi. Presbytář byl pětiboký a zaklenutý, zdobený lomenými okny a tufitovými kružbami; zbytky žeber se dochovaly až do nedávné doby v barokní ohradní zdi. Koncem 14. století bylo nutné kostel přestavět – město si uvědomilo jeho strategickou polohu. Byla vybudována hranolová věž, v jihovýchodní straně ho obkroužila hradba a u stavby zřídili malou bránku. Požár roku 1431 si vyžádal opravu a přistavbu sakristie na severní straně presbytáře. Dlouhá kaple s obkročnou klenbou nesená tufitovými žebry měla zděnou část sloužící jako pokladnice, k níž vedlo vřetenové schodiště ve věžičce, která se dochovala do dnešních dnů. Požár roku 1461 si vyžádal další přestavbu.

Počátkem 18. století prošel kostel zásadní barokní rekonstrukcí: obezděly se gotické pilíře trojlodí, upravila se okna, dostala novou fasádu a věž za štítem nahrazující původní sanktusní věžičku. Při těchto pracích byla také vybudována komora na boku lodi s chodbou spojující kostel s novou komendou, která vznikla okolo poloviny 17. století a stála západně od kostela. Stavitel Jordan Zeller tuto budovu v roce 1713 dokončil v barokním stylu. Během 19. století prošel kostel několika úpravami: dostalo klasicistní průčelí a na konci století stavitel Julius Ludwall vybudoval novou věž. V dubnu 1945 při osvobozování Opavy byla sousední komenda těžce poškozena a stržena; i kostel utrpěl vážná poškození. Dnešní podoba je výsledkem poválečné rehabilitace; věž z doby po válce není historicky věrohodnou rekonstrukcí.

V interiéru se dochovává kamenný náhrobek vratislavského světícího biskupa Bernarda symbalského, zdobený rytinou s pozdně gotickým nápisem z doby po roce 1453. Předpokládá se, že pochází z Nisy nebo Vratislavi. Dnes slouží kostel částečně k liturgickým účelům, částečně ke kulturním. Péče o jeho budoucnost je v rukou spolku Kostel svatých Janů, který jej postupně integruje zpět do veřejného života Opavy.