Kostel svatého Jiljí (Dolní Dvořiště) Kostel

Kostel svatého Jiljí v Dolním Dvořišti je gotickým chrámem zasvěceným svatému Jiljí, který postavil rod Rožmberků v jižních Čechách. Velmi starou tradici má - první zmínky o jeho existenci pocházejí již z roku 1279, kdy byl zřejmě postaven spolu se vznikem vsi, kterou tento rod vlastnil. Vystoročuje se v krajině z nejvyššího místa svého okolí, což mu propůjčuje dvojí charakter - působí jako stavba s obranným prvkem i jako chrám s poutní funkcí. Zvýšená ohradní zeď hřbitova kolem něj zdůrazňuje jeho obranyschopný vzhled, zatímco dominantní poloha viditelná ze všech příjezdových cest naznačuje jeho poutní poslání.

Okolo roku 1400 se na kostele začala rozsáhlá přestavba na popud Petra IV. z Rožmberka, který chtěl přetvořit malé městečko ve velké významné centrum. Husitské války však tyto ambice překazily, a proto se s hlavní stavbou současného kostela začalo až od roku 1480. Stavbu finančně podporovalo odpustné privilegium, které Rožmberkové získali speciálně pro účely stavby.

Stavba probíhala postupně v jednotlivých fázích. Nejdříve byla vybudována sakristie se suterénem sloužícím jako kostnice. V roce 1488 bylo kněžiště doplněno kamenným svatostánkem a zaklenuto charakteristickou hvězdovou síťovou klenbou. O čtyři roky později, v roce 1492, byla vyrobena a osazena kovaná mřížka v samém svatostánku. Do roku 1500 se stavěla trojlodí podle původního plánu s klenebními výběhy v obvodovém zdivu. Na začátku 16. století však došlo k radikální změně projektu - obvodové zdi trojlodí byly výrazně zvýšeny. Již pevně usazené klenební přípory se musely částečně zalomit, aby se dosáhlo vyššího zaklenutí. V roce 1507 byl kostel konečně vysvěcen.

Stavba je orientována klasickým způsobem na východ s výraznou štíhlou vertikalitou vycházející z české předhusitské tradice. Sdílí mnoho společných prvků s kostelem sv. Jakuba v Prachaticích - přebírá od něj klenební vzorce a tvary příporových hlavic. Tyto detaily naznačují, že obě stavby mohly být dílem stejného architekta.

Po vysvcěcení prošel kostel jen drobnějšími úpravami. Větší rekonstrukce jsou zaznamenány až v roce 1838 a 1891. Během opravy v roce 1891 byly odstraněny omítky a barokní vybavení bylo nahrazeno novogotickým. Po roce 1945 zasáhly stavbu značné změny - nucené vysídlení německého obyvatelstva a vznik pohraničního pásma vedly k postupnému rozpadu budovy. V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995 až 2014 na opravu stavby čerpáno 5 350 000 korun. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka.