Kostel stojí na břehu u soutoku řek Berounky a Úslavy, nedaleko místa, kde kdysi stávala středověká obec Týnec. Dnes jej obklopuje hřbitov s cennými náhrobky a barokní kostnicí.

Okolnosti vzniku kostela jsou opředeny řadou nejasností, neboť se z dob jeho založení nezachovaly žádné písemné zprávy. Nejčastěji se vznik spojuje s návratem pražského biskupa Vojtěcha z exilu v listopadu roku 992. Legenda hovoří o dvanácti bratřích benediktinech, které měl zanechat v okolí Plzně, leč převážný názor historiků tuto tradici považuje za pouhou legendu. Nejpravděpodobněji vznikl původní, poměrně malý obdélníkový kostel na konci 12. století.

První písemná zmínka pochází z roku 1361, kdy byl 31. března ustanoven farářem Frána z Chrástu. Kolem roku 1350 byla provedena první významná přestavba – kostel byl rozšířen posunutím severní zdi, jejíž otisk je patrný v podlaze kostela dodnes. Z tohoto období se zachovaly dva sanktuáře a vzniklo gotické presbyterium. Z původního kostela se dochovala apsida.

Husitské války způsobily kostelu těžké poškození, zejména během obležení Plzně v letech 1433 až 1434. Rehabilitace začala 26. srpna 1475, kdy byly kostelu uděleny odpustky na opravu. Skutečné práce započaly v roce 1480. Během nich byla vybudována věž při jižním boku lodi – kamenná stavba s navazujícím dřevěným patrem se zvonovou stoličí. V tomto období dostal kostel nový oltář, jehož kamenný sokl byl později využit při stavbě barokního oltáře.

Ke konci 15. století propukl spor o patronátní právo, kterého dosud drželi opati břevnovského kláštera. Roku 1540 město Plzeň vykoupilo majetky v oblasti a obec Týnec byla vysídlena. V roce 1565 koupila Plzeň od břevnovského kláštera patronátní podací právo. Následně byla zrušena zdejší fara a kostel se stal filiálním chrámem sv. Bartoloměje.

V období před třicetiletou válkou byl do kostela umístěn dřevěný kůr, který tu zůstal až do velkých přestaveb let 1912 až 1914. Třicetiletá válka přinesla opět úpadek, a tak bylo roku 1700 zahájeno nové opravy. Z tohoto období pochází hlavní portálový oltář, který se s drobným úpravami zachoval do dnešních dní. V roce 1662 byl pro kostel ulitý malý zvon, který jako umíráček přežil všechny doby – má průměr 41 centimetrů a váží 38 kilogramů.

Stopy dlouhého vývoje kostela jsou viditelné v jeho architektuře a v artefaktech, které zde byly zanechány. Budova představuje putování napříč desíti staletími české architektury a věřícího života na jedné lokalitě.