Vodárenská věž v areálu Plzeňského Prazdroje Vodárenská věž

Vodárenská věž v areálu Plzeňského Prazdroje v lokalitě Východní Předměstí je významná technická památka z počátku 20. století, která byla postavena za účelem zajištění nezávislosti pivovarských provozů na vodních zdrojích. Tento objekt, dosahující celkové výšky přibližně 50 metrů, představuje unikátní spojení průmyslové funkčnosti a specifické architektury.

Potřeba zvýšit výrobní kapacity pivovaru a rostoucí poptávka po plzeňském pivu vedly na začátku 20. století k rozhodnutí vybudovat vlastní vodní systém. Tehdejší šéfinženýr pivovaru František Spalek navrhl po studijní cestě po několika velkých evropských pivovarech komplexní řešení, které mělo zajistit plnou nezávislost pivovaru na externích vodních zdrojích. Projekt byl zpracován v roce 1905 a ve stejném roce zahájil stavbu stavitel Eduard Kroh. Věž byla umístěna na nejvyšším místě pivovarského areálu, aby bylo možné vodu do provozů zásobovat samospádem. Tato lokalita byla shodou okolností územím bývalých městských šibenic, kde byl popraven Jan Sladký Kozina. Při zakládání základů stavby byly nalezeny kosterní pozůstatky, které jsou dnes uloženy v památníku u paty věže. Celá stavba byla definitivně uvedena do provozu 20. prosince 1907.

Architektonické řešení věže kombinuje zděnou spodní část s ocelovou horní částí opatřenou tenkým betonovým pláštěm. Průměr věže u paty činí 13,34 metru a její zděná výška je 25,5 metru. V rozšířené části objektu jsou umístěny dvě nádrže – větší pro vodu z řeky a menší pro varní vodu. K těmto nádržím je zajištěn přístup pomocí komunikačního tobogánu, což je rampa ve tvaru šroubovice upevněná na konzolách ve vnitřním prostoru věže. Vrchol stavby tvoří 7,8 metru vysoká železná kupole krytá měděným plechem. Je zakončena vyhlídkovou lucernou s hromosvodem a sochou krále Gambrina, která slouží jako větrná korouhví. Podle dostupných historických pramenů byla lucerna v prvních letech po dokončení vybavena i světlometem.

Věž byla plně funkční a využívaná až do roku 2005. Během svého provozu prošla dvěma opravami, které proběhly v letech 1960–1963 a 1987–1991. V roce 2008 byla vodárenská věž zapsána do seznamu nemovitých kulturních památek spolu s jubilejní branou plzeňského pivovaru. V rámci této příležitosti byla Česká národní banka vydala pamětní zlatou minci z edice Kulturní památky technického dědictví, na které je zobrazena jubilejní brána, nikoliv samotná věž. V rámci edice Technické památky byla však při této příležitosti vytištěna poštovní známka s rytinou věže.

K objektu se vážou různé zajímavosti a legendy. Traduje se, že věž byla postavena jako kopie jednoho z holandských majáků, avšak žádný holandský maják, který by se věži podobal, se nepodařilo najít. Konstrukce se podobá vodojemům postaveným podle Intzeho principu. Mezi lidové tradice patří i příběh o pivovarských učedních, kteří se v 60. a 70. letech 20. století bavili vyjížděním vnitřního komunikačního tobogánu na motorce.

Dnes je vodárenská věž součástí areálu Plzeňského Prazdroje a představuje důležitý prvek technického dědictví. Její historická hodnota a unikátní technické řešení z ní činí cenný objekt pro každého, kdo se zajímá o průmyslovou historii a architekturu.