Kostel svatého Martina (Markvartice) Kostel

Na návrší mezi Markvarticemi a Veselým stojí kostel zasvěcený svatému Martinovi, chráněný jako kulturní památka České republiky. Již čtrnácté století jej poznamenalo zmínkou v písemnostech, leč původní vzhled a rozměry zůstávají neznámé.

Dnešní podoba je dílem barokní přestavby, kterou realizovali mezi lety 1701 a 1703 podle návrhu P. Versy. Nejstabilnější podporu stavbě poskytl salcburský arcibiskup Jan Ernest Thun-Hohenstein, který jej v roce 1704 i sám vysvětil. Kostel sloužil k bohoslužbě až do roku 1966.

V následujících dekádách došlo k jeho postupnému rozvratu. Bohatý inventář — obrazy, oltáře, vybavení — byl po roce 1960 odvezen do oblastí kolem Nitry bez bližšího zaznamenání. Zbylý nábytek a vybavení skončilo v troskovišti. Krovy se zřítily, střecha zmizela, krucha obepínající loď ze tří stran se rozpustila v trosně. Místní komunistické vedení se několikrát pokusilo na demolici: v roce 1989 měl kostel zmizet z mapy. Sametová revoluce stavbu uchránila — demoliční výměr zůstal bez následků.

Zcela opuštěná stavba s holými obvodovými zdmi čekala na záchranu. V roce 2003 se k ní nakonec přistoupilo. Postupná obnova trvala čtrnáct let: zpevňování zdí, střešní konstrukce věže (2006), zastřešení samotného kostela. Finančnímu břemeni — téměř 21 milionů korun — se podělily Ministerstvo kultury ČR, obec Markvartice, moravské a české farnosti, Česko-německý fond budoucnosti a německé biskupství a arcibiskupství. Práci podpořili i místní dobrovolníci. V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo investováno dodatečných 5,275 milionu korun (1995–2014).

Kostel je jednolodní stavbou s obdélným presbytářem ukončeným zaoblenými nárožími. Ke severní straně přiléhá patrovém přístavek sakristie a oratoře. Věž s cibulovou bání, pilastry a lizénovými rámci vyrůstá před západním průčelím. Doplňují ji volutovité křídlové zdi a jehlany. V severní nice věže stojí barokní socha anděla strážce. Boční fasády ozdobují pilastry a převýšená polokruhová okna. Předsíň má zkosenými rohy a mansardovu střechu.

Interiér, než byl zničen, chválil presbyteriem s valenou klenbou a dlouhou lodí, kterou pokrývala stlačená valená klenbě. Tu pokrývaly štukové trojúhelníky. Ve štukových rámcích se rozprostíraly fresky z devatenáctého století znázorňující Nanebevzetí Panny Marie, Obětování v chrámu a Mariin návrat do Jerusalema. Pět pásu shromažďovalo se na pilastry s podložkami. Původní tříramenná krucha spočívala na kamenných pilířích s otvory pro okna.

V září 2017 byla rekonstrukce formálně završena. Dne 23. září vysvětil obnovenou stavbu salcburský emeritní arcibiskup Mons. Alois Kothgassner v přítomnosti litoměřického biskupa Jana Baxanta a desítek českých i německých kněží. Kostel tak po víc než padesáti letech rozvratu a hrůzách druhé poloviny dvacátého století znovu slouží věřícím — a všem, které zajímá příběh české rezilience.