Kostel svatého Martina (Strážiště) Kostel

Kostel svatého Martina ve Strážišti, malé vesnici v okrese Plzeň-sever, patří mezi nejvýznamnější sakrální památky Plzeňského kraje. Původně gotický chrám z 13. století prošel v průběhu staletí několika přestavbami, které mu dodaly barokní ráz. Dnes je chráněn jako kulturní památka a uchovává vzácné renesanční a barokní prvky, které odhalují jeho bohatou historii.

Nachází se na návsi obce, kde je jediným dokladem středověkého osídlení. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1250, kdy byl zmiňován jako malá kaple. Zbytky původního gotického presbytáře jsou dodnes patrné ve zdivu. V roce 1356 již sloužil jako farní kostel, což svědčí o jeho významu v regionu. Husitské války v 15. století kostel zničily, ale v letech 1512–1529 byl na příkaz plaského opata Linharta upraven do pozdně gotické podoby. Tato přestavba přinesla nový presbytář a další úpravy, které zachovaly původní gotický charakter.

Barokní přestavba proběhla v první polovině 18. století. V roce 1727 získala hraběnka Marie Gabriela Lažanská povolení k opravě a stavební úpravě. Architekt Tomáš Haffenecker navrhl plány, které kostelu dodaly barokní podobu. Mezi nejvýraznější změny patřilo rozšíření lodi a přistavění dvou symetrických hranolových věží, které dosahují výšky 28 metrů. Mezi nimi se nachází osmiboký sanktusník, typický pro barokní sakrální architekturu. Věžové patra jsou zakončena cibulovými báněmi s lucernami, zatímco střecha lodi má valbovou konstrukci. Exteriér je zděný a omítnutý, s dřevěnými schodišti vedoucími do druhého patra věží.

Vnitřní vybavení pochází převážně z 18. století. Hlavní oltář je rámový a nese obraz svatého Martina z doby kolem roku 1730, namalovaný manětínským děkanem Janem Františkem Händlem. Postranní výklenkové oltáře jsou deskové a zdobí je polychromované dřevořezby svatého Jana Nepomuckého a Neposkvrněné Panny Marie, vytvořené v první třetině 18. století sochařem Josefem Herscherm. Mezi nejcennější památky patří dva renesanční zvony z let 1525 a 1529, umístěné na ručně tesané zvonové stolici. Tyto zvony jsou jedinečným dokladem předbarokní sakrální kultury v regionu.

Kostel prošel také změnami v církevním smyslu. Po Bílé hoře zanikla původní fara a stal se filiálním ke Křečovu, později k Manětínu. V roce 1786 zde byla zřízena lokálie, což byla nižší církevní správa. Teprve v roce 1856 byla lokálie povýšena na samostatnou faru. Po druhé světové válce zanikla samostatná farnost a kostel spadal nejprve pod Plaskou, později pod Kralovice. Poslední rozsáhlé opravy proběhly v letech 1967–1971, kdy byla opravena střecha a vymalován interiér i exteriér.

Mezi zajímavosti patří náhrobník plaského opata Fortunata Hartmanna z roku 1765, umístěný ve zdi za presbytářem. Další zajímavostí jsou varhany z roku 1790, původně z kostela Nejsvětější Trojice v Dolní Bělé, nahrazené v roce 1902 varhanami z dílny Heinricha Schiffnera, které se dochovaly dodnes.

Dnes slouží kostel svatého Martina veřejnosti jako místo bohoslužeb i kulturních akcí. Jeho architektura a interiér nabízejí pohled do dějin regionu, od gotických počátků až po barokní přestavby. Okolí kostela nabízí další historické památky, jako je Manětínský zámek nebo Plaský klášter, které doplňují atmosféru oblasti. Strážiště leží v malebném prostředí Plzeňské pahorkatiny, kde se lze procházet okolními lesy a rybníky. Pro milovníky historie a architektury je kostel svatého Martina v Strážišti ideálním cílem spojujícím minulost s dneškem.