Kostel svatého Prokopa v Záboří nad Labem je farní chrám v okresní části Kutná Hora, který patří mezi chráněné kulturní památky. Není to samotný kostel, nýbrž celý areál – včetně fary, hospodářských budov, dřevěné zvonice, ohradní zdi a zbytků hřbitova se starými hrobkami.

Stavba pochází přibližně z poloviny 12. století. Zakladatelem ji byl, dle tradice, velmož Miroslav, který později založil také klášter v Sedlci. Původní stavba měla zvláštní patrovou stavbu s centrální dispozicí – podobu, kterou mohly inspirovat kaplí německých císařských falcí. Tato nejstarší jádro se dochovala ve zdivu presbytáře až dodnes. Před rokem 1200 pak byla ke kostelu přistavěna rozlehlá románská předsíň se sloupovou arkádou a dekorativním portálem – v románském slohu z pískovce a opuky, zdobeným figurálními a ornamentálními prvky.

Postupem času kostel nejen stárnutí, ale měnil i své zaměření. V 17. století mu byl svatý Prokop přiznán jako hlavní patron, přestože jej původně zasvěcoval Mariě. Po roce 1679, když zbor Bernarda Františka z Věžníku vlastnil zdejší panství, proběhla první větší barokní přestavba – loď byla zaklenuta a věž stabilizována. Součástí těchto změn bylo i přeuspořádání vnitřního prostoru: původní loď se stala presbytářem, předsíň se proměnila v novou loď. Výsledkem je neobvyklý půdorys – loď je širší než dlouhá a presbytář se jí nachází na severní straně.

Architektonicky je kostel zajímavý skokem stylů. Presbytář zůstal ve svém původním kvádříkovém zdivu. Na hranolové věži se cibulovitou bání vidět můžete sdružená obdélníková okénka. V kosteních lodi dominuje barokní fasáda. Hlavní oltář byl vytvořen v 19. století v novorománském stylu, zatímco boční oltáře pocházejí z roku 1722 a zůstávají barokní. Kromě sakrálního vybavení si lze všimnout i pamětních kamenů – mimo jiné náhrobníku Mikuláše Lokovnického z Lokovníka či pískovcového náhrobku faráře Daniela Linharta.

Areál těšil se pozornosti i v novější době. V roce 1895 byla provedena větší oprava, kterou navrhoval architekt Čeněk Dajbych – zajistilo se trhlinami v klešti věž a opravily se střechy a fasáda. Roku 1870 byla vyměněna i dlažba v interiéru. Za první československé republiky, kolem roku 1935, probíhaly další opravy – především uvnitř kostela.

Zbytky bývalého hřbitova obklopují kostel i dnes – dochovala se kamenná ohradní zeď s pilířovou brankou a výklenkovou kaplí. Dřevěná zvonice stojí na starší kamenné podezdívce a je též chráněna. Fara se rozprostírá západně od chrámové budovy a společně s hospodářským komplexem vypovídá o historickém jádru farního života obce. Kostel leží na mírnech návrší na jihozápadě návsi, kterou dominuje jako orientační bod. Dnes v něm probíhají mše svaté, a to v pátek v 16 hodin.