Kostel svatého Prokopa je římskokatolický farní chrám v Praze 3-Žižkově, který svou štíhlou věží krytou jehlancovou střechou tvoří jednu z výrazných dominant žižkovské čtvrti. Nachází se na Sladkovského náměstí, kde slouží místní farnosti.

Počátky kostela sáhají do roku 1898, kdy byl základní kámen položen 30. října na místě staré kaple svatého Jana Nepomuckého. Tato událost připadla na 50. výročí panování císaře Františka Josefa I., a proto se kostelu v prvních letech říkalo také „Jubilejní" kostel. Posvěcení základního kamene provedl kardináál František Schönborn. Na stavbě se podíleli architekti Josef Mocker a František Mikš, kteří vypracovali plány na trojlodní sloupový chrám v novogotickém stylu. Stavební práce trvaly pět let, a dne 27. září 1903 solenně posvětil nový chrám pražský arcibiskup a kardinál Lev Skrbenský z Hříště za přítomnosti místodržitele Království českého hraběte Ferdinanda Karla Coudenhove. Prvním farářem se stal monsignor Eduard Šittler.

Z vnější strany se chrám jeví jako mohutná stavba dlouhá přes 51 metrů se šířkou 17 metrů. Věž dosahuje výšky 73 metrů, křížová klenba pak 16 metrů. Chrám pojme až dva tisíce osob. Vchod se otevírá dvěma schodišti – severním s 21 stupni a západním s 24 stupni. Nad severním hlavním vchodem se rozprostírá vzácný tympanon s reliéfem od sochaře Josefa Pekárka, který zobrazuje Madonnu s dítětem spolu se Svatým Prokopem podávajícím model kostela. Nad západním vchodem pak stojí socha Svatého Vojtěcha, která zve návštěvníky do chrámu. Obě sochařská díla pocházejí z dílny Josefa Pekárka, který byl žákem Myslbeka.

Interiér se prezentuje jako síňové trojlodí s novogotickými křížovými klenbami. Zvláště pozoruhodný je obraz Karla Škréty „Svatý Václav, obránce Prahy proti Švědům" z roku 1649, původně pocházející z Emauzského kláštera. Hlavní oltář je ve stylu novogotiky a projektoval jej František Mikš. Má tři křídla a v jeho středu stojí tři sochy patrona chrámu, Svatého Prokopa v opatském rouchu s mitrou a berlou, obklopené svatými Cyrilem a Metodějem, které vytvořil sochař Štěpán Zálešák. Osm deskových obrazů věnovaných českými šlechtickými rody a vyobrazujících výjevy ze života Svatého Prokopa maloval K. L. Klusáček. Na bočních oltářích lze nalézt další artefakty, včetně sochy Madony s Ježíškem z první poloviny 15. století, která byla zachráněna během třicetileté války v domě U Tří žaludů na Novém Městě a uschovávaná tam až do roku 1742. Volně stojící sochu Krista Salvátora z bílého mramoru vytesal vídeňský sochař Anton Schmidgruber již roku 1888. Varhany pocházejí z roku 1912 z dílny žižkovského varhanáře Emanuela Petra a byly později v roce 1979 přestavěny a rozšířeny ze 42 na 52 rejstříků. Vitráže v oknech byly zhotoveny podle návrhů malíře Karla Klusáčka, přičemž poslední okno v jižní lodi bylo doplněno až v roce 1992 podle původního návrhu Cyrila Boudy a zobrazuje setkání knížete Oldřicha se Svatým Prokopem v lesích u Sázavy.

Chrám nabízí návštěvníkům bohatý pohled na českou církevní architekturu a umělecké dědictví 20. století. Sochařská a malířská díla tu umístěná svědčí o vysoké úrovni řemeslného zpracování navázaného na gotickou tradici.