Bezovka, původně nazývaná Fliedermühle, stávala v Žižkově u křižovatky Prokopovy ulice s ulicí Rokycanova, pod západním svahem vrchu svatého Kříže. Počátky její existence sahají do doby, kdy zde fungoval vodní mlýn se zájezdní hospodou, využívající vodu z malého průtočného rybníka. Z něj vytékal potok směřující přes Karlín do Vltavy.

Výrazný obrat přinesl druhá polovina 19. století. Majitel, olšanský statkář Güttling, rozhodl se Bezovku přeměnit podle vzoru módních vídeňských a berlínských zahradních zábavních podniků. Pražský stavitel Josef Kalkus navrhl a roku 1876 realizoval novou patrovou stavbu. Kolem hostince vznikla velká okrasná zahrada s parkovým jezírkem uprostřed. Do roku 1908 jej vlastnil a provozoval hoteliér Karel Cífka. Od roku 1883 odtud vyjížděly první ze čtyř koněspřežných tratí, které spojovaly Bezovku se Staroměstským a Malostranským náměstím – importante dopravní spojení tehdejší doby.

Zajímavou kapitolou je krátký pobyt průkopníka kinematografie. V březnu 1904 zde hostoval Dismas Šlambor, známější pod jménem Viktor Ponrepo, se svým putovním biografem. Deset dní, kdy se tu promítaly jeho filmové novinky, patří k časným epizodám českého filmu.

Roku 1908 Bezovku vykoupil Výbor rady Žižkova a budovu podstatně přestavěl. Zejména byl rozšířen taneční sál. Hostinec se stal hub společenské a kulturní činnosti: konaly se zde bály, maškarní plesy a taneční zábavy, pořádaly výstavy a setkání. Prostory sloužily jako tělocvična pro Dělnickou tělovýchovnou jednotu. V zadním traktu byla nějaký čas mateřská škola, v prvním patře měl svoji dílnu varhanář Emanuel Štěpán Petr. Zahrada sloužila jako letní kino, pořádaly se tu ohňostroje a závody v balonovém létání. Bezovka byla centrem spolkového života – schází se tu členové politických stran. V září 1917 se zde konala schůze Sociální demokracie, kterou narušil násilný nápad nacionalistů na poslance Bohumila Šmerala.

Doba Bezovky skončila roku 1936, kdy byla zbořena při prodloužení Prokopovy ulice směrem k Olšanům. Z původního areálu se dochoval pouze dvoupatrový dům, který stojí přibližně 70 metrů východně od místa zaniklé hlavní budovy a je chráněn jako kulturní památka České republiky. Místo připomíná, jak se Žižkov v průběhu 19. století transformoval z venkovské lokality v živou městskou čtvrť plnou iniciativy a vynalézavosti svých obyvatel.