kostel svatého Šimona a Judy (Buřenice) Kostel

Kostel svatého Šimona a Judy v Buřicích je jednolodní raně středověká stavba, která se nachází na okraji návsi obce Buřenice v okrese Pelhřimov v Kraji Vysočina. Založen byl ve druhé polovině 13. století a poprvé je písemně doložen v roce 1352 v rejstříku papežského desátku. Od 3. května 1958 je chráněn jako kulturní památka. Co činí tento kostel pozoruhodným, je kombinace jeho románského původu s pozdějšími gotickými a novorománskými úpravami, které dohromady vytvořily stavbu s bohatou a dobře dokumentovanou historií.

O nejstarších dějinách kostela se dochovalo jen omezené množství zpráv, avšak jeho založení se datuje do druhé poloviny 13. století, tedy do období, kdy byly Čechy součástí Koruny české a probíhal zde rozvoj venkovských náboženských center. První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1352 a jedná se o údaj v rejstříku papežského desátku. Patronátní právo ke kostelu patřilo rodu Tluksů z Buřenic, kteří měli na správě fary a duchovního života v obci významný podíl. Na buřenické faře působili ve středověku tito faráři: Mikuláš, Konrád Rubín z Řečice, Duchek, Přibík, Bušek ze Zruče, Jan z Pelhřimova, Mikuláš z Kaliště, Jakub z Buřenic, Zdeslav z Buřenic a Václav z Hořepníku.

Původní stavba byla postavena v pozdní formě románského půdorysného typu. Jedná se o jednolodní stavbu s plochým stropem, východní apsidou a triumfálním obloukem. Z románského období se dochoval gotický portál, jehož existence dokládá raně středověký původ objektu. Hranolová věž byla v průběhu dějin upravována v době baroka a poté v 19. století. Dnešní podoba kostela pochází z roku 1912, kdy prošel významnou přestavbou v novorománském stylu, která mu dodala současnou podobu. Úřední anotace Národního památkového ústavu ho charakterizuje jako jednolodní kostel raně středověkého původu, který získal současnou podobu historizující přestavbou v novorománském stylu. Jedná se o obdélnou stavbu s půlkruhovým závěrem a hranolovou věží, jež se nachází v ohrazeném areálu bývalého hřbitova, u jehož vstupu stojí litinový kříž.

Patronátní právo ke kostelu patřilo rodu Tluksů z Buřenic, kteří měli na správě fary a duchovního života v obci významný podíl. Rovněž patronátní právo ke kostelu náleželo rodu Tluksů z Buřenic, kteří měli na správě fary a duchovního života v obci významný podíl. Mezi středověkými faráři figurovali méně známí knězi, jako byl Konrád Rubín z Řečice nebo Zdeslav z Buřenic, jejichž jména se dochovala v pramenech díky úřední dokumentaci farnosti.

Hlavní oltář kostela pochází ze druhé poloviny 16. století, což jej řadí k pozdně renesančnímu uměleckému dílu. Inventář byl v pozdějších dobách doplněn o obrazy světců z 19. století, které tak doplňují historický vývoj vnitřního vybavení objektu.

Kostel byl zapsán v papežském rejstříku desátku v roce 1352. V roce 1912 byl přestavěn do své dnešní podoby historizující přestavbou v novorománském stylu. Od 3. května 1958 je kostel zapsán jako kulturní památka. V okruhu pěti kilometrů od Buřenic se nenachází žádná jiná významná kulturní památka, což činí tento kostel výjimečným objektem v místní krajině obklopené zemědělskou půdou a lesy.

Dnes stojí kostel svatého Šimona a Judy jako dobře zachovaná kulturní památka přístupná veřejnosti na návsi obce. Jeho poloha na okraji Buřenic v kraji Vysočina v okrese Pelhřimov ho činí vhodnou zastávkou pro turisty, kteří se zajímají o méně známé, ale architektonicky a historicky cenné památky českého venkova. Stavba s románskými kořeny, gotickým portálem a novorománskou přestavbou z počátku 20. století představuje výstižný příklad vývoje venkovského sakrálního stavitelství na Pelhřimovsku. Pro návštěvníky, kteří chtějí objevit historii regionu mimo hlavní turistické trasy, stojí tento kostel za to, aby se zastavili a poznali jeho architektonické i historické hodnoty.