Kostel svatého Václava v Mníšku pod Brdy je dlouhá staletí přítomným duchovním střediskem obce. Jeho historie sahá nejméně do roku 1352, kdy se v písemných pramenech poprvé objevuje zmínka o kostelu stejného zasvěcení na téže lokalitě. Dnešní stavbu, kterou návštěvníci vidí v horní části náměstí F. X. Svobody, vytváří však dílo mladší – vznikla v polovině 18. století v barokním slohu.

Cesta k dnešní podobě byla obtížná. V roce 1639 švédské vojenské jednotky během plenění města zcela zničily původní kostel i příslušnou fáru. Obnova přišla až po roce 1649, kdy se péče o chrám ujaly pražské jezuitské komunity. Stav stavby zůstal dlouho neuspokojivý; vizitační zpráva z roku 1696 poznamenala, že mníšecký kostel se „kostelu sotva podobá". Rozhodující změna nastala v roce 1743, kdy se majitelem mníšeckého panství stal Václav Ignác z Unwerthu. Inicioval výstavbu nového, architektonicky reprezentativního kostela na tradičním místě v krajině výrazně viditelném. Chrám opět zasvěcen svatému Václavovi byl dne 28. září 1756 slavnostně benedikován. V následujících desetiletích prošel dalšími úpravami: v roce 1786 byla místní administrativa povýšena na faru, v roce 1836 byla vystavěna zděná zvonice, do níž byly přeneseny zvony z původní dřevěné konstrukce, a v roce 1868 byla k západnímu průčelí přistavěna nová novorománská zvonice.

Bohatství kostela spočívá v jeho umělecké výbavě. Na hlavním oltáři stojí socha svatého Václava, po stranách jsou umístěny sochy dalších svatých – Prokopa, Vojtěcha, Ludmily a opět Václava. Čtyři boční oltáře nesou vzácné obrazy a plastiky. Prvnímu oltáři zasvěcenému svatému Janu Křtiteli dominuje obraz od Karla Javůrka, kterým věnoval kostel v roce 1884 Karel, svobodný pán ze Širndingu. Druhý oltář nese dílo Petra Brandla znázorňující Krucifixu s Pannou Marií, Janem Křtitelem a Marií Magdalénou u paty kříže, doprovázené sochami svatého Floriána a Sebastiána. Třetí oltář zdobí obraz Ježíška se zjevujícího svatému Antonínovi, patrně od Ignáce Raaba, a čtvrtý představuje Svatého Jana Nepomuckého v modlitbě, pocházející zřejmě z druhé poloviny 18. století. Klenby kostela zdobí malby Jana Spitzera z roku 1756 znázorňující tři epizody ze života svatého Václava – jeho Zavraždění, Apotheosu a Zjevení jeho sestře Přibyslavě. Zvláštní pozornost zaslouží klasicistní náhrobek Josefa z Unwerthu (1753–1822), vytesaný sochařem Václavem Prachnerem. Tento výjimečný výtvor znázorňuje složitou kompozici: Josefa vítaného svými rodiči Václavem Ignácem z Unwerthu a Marií Terezií, spolu s jeho bratrem Janem a jeho manželkou Marií Annou.

Zajímavostí zůstává také dlouhá řada duchovních správců, kterých se během staletí vystřídalo na jeho čele. Mezi nejdéle sloužícími byl Prokop Smrkovský, jehož správa připadá 35 let – od roku 1703 až do jeho smrti v roce 1738. Kostel je dnes chráněn jako kulturní památka České republiky.