Kostel svatého Vavřince (Hořetice) Kostel

Kostel svatého Vavřince v Hořeticích je zajímavým příkladem gotické architektury na Lounsku a Podbořansku, chráněný jako kulturní památka České republiky. Stavbu lze zařadit do raně gotického období poslední čtvrtiny 13. a první čtvrtiny 14. století. První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1356.

Střední věky přinesly také na Hořetice své peripetie. Během husitských válek měl kostel své faráře – v roce 1387 zde sloužil Jeklín, roku 1412 Jan a v roce 1430 Petr ze Žatce. Po třicetileté válce však utrpěl prudký úpadek. Ztratil svůj farní status a stal se pouze filiálním kostelem, postupně připojen k různým farnostem – Žatci, Vysočanům, Minicím a konečně ke Stranné. Teprve roku 1810 byl mu přiznán vlastní duchovní správce, a v roce 1856 se znovu povýšil na farní kostel. Prvním nově jmenovaným farářem byl Josef Seemann.

Významný zlom v architektuře kostela přineslo rodinné vlastnictví Michnů. V roce 1628 koupil Hořetice Pavel Michna z Vacínova a jeho potomci vlastnili vesnici až do roku 1772. Právě během jejich vlády, konkrétně v roce 1689, byl kostel radikálně přestavěn. Loď byla prodloužena západním směrem, gotická okna nahrazena půlkruhovými, a hlavní vchod přemístěn ze severu na jih. Tyto zásahy přeměnily vzhled chrámu, avšak jeho raně gotické jádro – obvodové zdivo presbytáře a východní část lodi – zůstalo zachováno až do dnešních dnů.

Stavební vzhled kostela odráží jeho dlouhou historii. Jedná se o jednolodní stavbu s odsazeným čtvercovým presbytářem, která se svým půdorysem řadí mezi raně gotické kostely podobné těm v Buškovicích, Běsně a Vrbně nad Lesy. Loď dosahuje délky necelých 17 metrů a šířky 7,5 metru, presbytář měří necelých 6 metrů na straně. Do lodi, krytou trámovým stropem, vede od jihu obdélný portál. Presbytář osvětluje jedno okno na jižní straně, zatímco loď má po obou stranách po třech obloukových oknech. Celou stavbu krryje valbová střecha. Na severovýchodní straně lodi stojí opěrný pilíř.

Dvacáté století nebylo pro kostel příznivé. Po druhé světové válce začal rychle chátrat. V sedmdesátých letech byly z něj odstraněny sakristie, jižní předsíň a hřbitovní ohradní zeď. Ve druhé polovině osmdesátých let se dokonce dostal mezi stavby odsuzované k demolici. Spásu mu přinesly až politické změny po roce 1989. V roce 2013 pak proběhlo statické zajištění zdí, oprava střechy a fasády. Interiér zůstává bez oprav a žádné původní vybavení v kostele se nezachovalo.

V okolí kostela se nachází fara čp. 9 z roku 1908 – secesní jednopatrová budova, která doplňuje farní areál. U fary stávala socha sv. Jana Nepomuckého z období kolem roku 1720, kterou v sedmdesátých letech přenesli ke kostelu Matky Boží v Lounech. Hořetický kostel si i po tolika stavebních změnách zachovává svoji gotickou tvář a připomíná tisícileté kořeny české sakrální architektury.