Kostel sv. Vojtěcha se nachází na severním okraji vesnice Počaply v nízkém návrší nad levým břehem řeky Labe nedaleko jejího soutoku s Ohří. Jedná se o stavbu barokního slohu, která byla postavena jako společný komplex s farou.

Historie lokality sahá hluboko do minulosti. Jako majetek břevnovského kláštera byla ves Počaply zmíněna již v roce 1262. V roce 1352 zde stála prokazatelně sakrální stavba, kterou evidují registra papežských desátků – tehdy farnost platila 9 grosů českých. Dochovala se také konfirmace krále Václava IV. z 20. září 1395, kterou je potvrzeno, že ves Počaply a její kostel patří břevnovskému klášteru.

Původní středověký kostel postupem času hrozil zřícením. Z tohoto důvodu nechal majitel zdejšího panství, klášter břevnovsko-broumovský, na základě rozhodnutí břevnovského opata Otmara Zinka, postavit nový kostel podle projektu Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Stavba trvala od roku 1724 do 1726. Dne 2. října 1724 Dienzenhofer vyměřil kolem starého kostela základy 10 lokt hluboké a ty byly do 7 dnů vykopány. Stavba postupovala rychle – 9. října již začali zedníci usazovat v základech kameny. Bohoslužby se zatím konaly stále ve starém kostele. V červnu 1725 se zbourala věž a starý kostel a dne 24. srpna 1726 byl nový kostel vysvěcen.

Kostel získal více celokirevní pozornosti. Dochovalo se breve papeže Klimenta XIII. z 23. března 1762, kterým papežství uděluje odpustky všem věřícím, kteří na svátek sv. Vojtěcha (23. dubna) a první neději v říjnu navštíví kostel. Stejné odpustky později potvrzuje i papež Kliment XIV. svým breve z 28. srpna 1769. Vrchol věže byl obnoven v roce 1897.

Architektonicky je to stavba výjimečná. Jedná se o jednolodní stavbu orientovanou k východu, která vlivem své baldachýnové kupole a polygonální stanové střechy v části lodi zaujímá podobu spíše centrální stavby. Vnitřní prostor vytváří sjednocení dvou elips – západní obsahuje kruchtu, východní slouží jako presbytář. Prostory jsou propojeny centrálním prostorem s proláklými boky. Kostel je mimo jiné charakteristický konvexně prokláklými stěnami s velkými okny, zaoblenými vnějšími nárožími a vysokými pilastry. Zahrnuje hranolovou věž v západním průčelí a všechny klenby jsou provedeny jako plackové.

Vybavení je bohaté. Hlavní oltář pochází z doby výstavby kostela a je dílem vysoké barokní kvality. Jeho titulní obraz namaloval František Lichtenreiter z Prahy – zachycuje sv. Vojtěcha vracejícího se z Itálie s benediktiny, s nimiž chce založit břevnovský klášter. Rámování je bohatě řezáno s barokními plastickými prvky od Matěje Tollingera z Litoměřic. Bočních oltářů jsou dva – vpravo věnovaný Ukřižování Páně a vlevo Smrti sv. Benedikta.

Poloha na Labi znamená zranitelnost vůči záplavám. Areál byl několikrát poškozen povodní – naposledy roku 2002, kdy voda stoupla do výše 190 cm od podlahy kostela. Zaplaveni došlo také v letech 2006 a 2013. Kostel je od roku 1964 chráněn jako kulturní památka České republiky.