Kostel svatých Jana a Pavla (Krteň) Kostel

Kostel svatých Jana a Pavla v Třebonicích patří mezi nejcennější dochované románské stavby zaniklé obce Krteň, ležící na západním okraji Prahy. Postavený kolem roku 1250 jako panská svatyně, přežil zánik okolních vesnic i třicetileté války. Jeho středověké jádro – presbytář s fragmenty z 13. století – dodnes tvoří jádro kostela. Nejvýznamnější změny přišly v 19. století, kdy architekt Arnošt Živný kostel obnovil v neorománském stylu a zachránil ho před zánikem.

Tento malý, ale historicky významný kostelík stojí na ostrohu nad Dalejským potokem v katastru Třebonic, asi patnáct kilometrů západně od centra Prahy. Jeho původní románská podoba z poloviny 13. století byla postupně upravována. V 14. století vznikl pětiboký presbytář s opěrnými pilíři, v 16. století byla přistavěna boční kaple, v 17. století sakristie a v 18. století věž nad západním vstupem. Nejvýznamnější zásahy přinesla roku 1890 puristická obnova v neorománském stylu, která kostelu vrátila stabilitu.

Kostel vznikl jako vlastnická svatyně k panskému dvoru, který patřil českým králům. Vznikl v době, kdy se šlechta a královskí dvory snažili posilovat své pozice. V 14. století vznikl pětiboký presbytář s opěrnými pilíři, typický pro pozdně románskou nebo raně gotickou architekturu. V 16. století byla přistavěna boční kaple, která rozšířila severní část lodi. Později, kolem roku 1600, získala hlavní loď novou klenbu. Roku 1699 přibyla sakristie a roku 1732 byla nad západním vstupem postavena věž.

Architektonicky je kostel zajímavý svou nesourodostí materiálů a stylů. Exteriér je omítnut na bílo, což skrývá původní zdivo. Zdobí ho neorománské lizény a obloučkový vlys, zatímco okna mají půlkruhové zakončení. Západní hranolová věž s sdruženými okny dominuje průčelí, zatímco východní část si zachovala gotický ráz s pětibokým závěrem a mohutnými pilíři. Nad loděmi je společný krov se strmou krytinou, pod nímž se částečně zachoval fragment původního gotického štítu.

V interiéru se dochovaly fragmenty středověkých fresek z 13. století na východní stěně kněžiště. Odhaleny byly roku 1890 a zobrazují biblické scény jako Josefův sen, Kristův křest nebo Obětování v chrámu. Středověký původ si uchovává věž, hlavní loď a presbytář s křížovou klenbou. Novější je dřevěný kazetový strop s emporou. Vybavení pochází převážně z konce 19. století a je sjednoceno v neorománském stylu. Hlavní oltář doplňuje kazatelna a historické lavice, které nahradily barokní mobiliář. V kostele jsou také náhrobníky z 18. století.

Kostel původně patřil českým králům, později přešel do majetku pražské kapituly. V 19. století a dodnes jej spravují místní správci. Nejvýznamnější událostí je legenda z roku 1371, kdy královna Eliška Pomořanská, matka Karla IV., po uzdravení svého syna kostel finančně obdarovala. Vděčná královna jej nově zasvětila svatým Janu a Pavlovi, patronům dne 26. června.

Dnes je kostel chráněn jako kulturní památka a slouží jako aktivní duchovní centrum. Jeho interiér uchovává jedinečné fresky a historické prvky, zatímco exteriér představuje příklad úspěšné puristické obnovy. Kostel stojí na dramatickém ostrohu nad Dalejským potokem, což mu dodává jak historickou, tak krajinnou hodnotu. Přístupný je veřejnosti a stojí za návštěvu pro milovníky středověké architektury i pro ty, kteří hledají ukryté perly předměstské historie Prahy.