Ve vesnici Volenice v okrese Strakonice stojí římskokatolický farní kostel zasvěcený apoštolům Petru a Pavlovi. Je to stavba pozoruhodně složité minulosti: původně pozdně románský chrám vybudovaný strakonickou hutí v letech 1230–1240 byl v průběhu staletí několikrát ničen požáry a pokaždé obnoven, přičemž každá větší oprava vtiskla budově nové architektonické vrstvy. Dodnes jde o živé poutní místo; pouť se koná každoročně 29. června, v den svátku obou apoštolů.

Z románského původu stavby přežilo zdivo hlavní lodi a kamenný portál v kobce na jižní straně. Románský kostel míval rovný strop z dřevěných trámů a po stěnách freskové výzdoby; zbytky těchto fresek jsou dnes uloženy na půdě. Zásadní přestavbu, která kostelu dala jeho dnešní tvar, provedl v roce 1577 architekt Tomáš Červený z Mendrisia. Přestavěl presbytář, klenbu hlavní lodi i celou vedlejší loď. Okna přitom při opravě dostala románský, nikoli gotický charakter. Nynější klenba zaujme kruhovými a elipsovými ornamenty a vypouklými žebry; nad lodí tvoří dvě křížové klenby, jejichž osm průsečíků zdobí masky fantaskního šklebícího se obličeje. Ve svornících jsou vytesány znaky rodu Koců z Dobrše – erb paní Kocové na západě a zlaté kolo pánů Koců na východě –, neboť v kostele se nachází rodová hrobka tohoto šlechtického rodu. Při jejím vykopávání byly nalezeny dva mimořádně velké zuby; oba jsou dnes zabudovány nad vchodem do hlavní lodi. Barokní věž přibyla v roce 1715 a rozsáhlá celková oprava podle návrhů architekta Kamila Hilberta proběhla roku 1909.

Interiér kostela je bohatý a vrstvený. Hlavní oltář je renesančně-barokní a nese tři pozdně gotické sochy: uprostřed Madonu, po stranách zlacené sochy apoštolů Petra a Pavla. Čtyři vedlejší oltáře jsou osazeny obrazy z 19. století s motivy svatých mučedníků. Nad kulatým okénkem sedí socha Boha Otce třímající žezlo a zeměkouli a shlížející na Rodičku Boží s Ježíškem; nad ní visí stříbrná holubička jako symbol Ducha Svatého. Varhany pocházejí z roku 1650 a věnovala je kostelu Lidmila Kateřina Kocová. Tři zvony – Svatý Petr (1652), Svatý Pavel (1666) a Svatý Jan (1871) – byly součástí liturgického provozu; dva z nich byly v dubnu 1942 odvezeny pro válečné účely. Voleničtí proto v roce 1974 pořídili zvony nové: Petr a Pavel byly vysvěceny 6. července 1975 a Marie 17. října 1976. Věžní hodiny uvedl do chodu roku 1906 farář František Bláhovec.

Na počátku 90. let 20. století opravoval věžní krov tesařský mistr Petr Růžička. Jak sám vzpomínal, půlrok strávený ve čtyřiceti metrech nad zemí se pro něj stal „osudovou stavbou" a přivedl ho k tradičním řemeslným postupům.

Ke kostelu náleží také fara, jejíž písemné záznamy sahají do roku 1344. V roce 1730 čítala volenická farnost 1760 věřících. Roku 1760 původní budova fary i farní kronika lehly popelem; byly však téhož roku obnoveny do původní podoby. V roce 1919 byla farnost povýšena na děkanství.

Kostel ve Volenicích stojí za návštěvu nejen jako doklad románské architektury jižních Čech, ale i jako místo, kde lze v jediné stavbě číst sedm staletí dějin – od románských zdí přes gotické klenby a barokní věž až po zvony z druhé poloviny 20. století.