kostel Všech svatých (Dobromilice) Kostel

Kostel Všech svatých v Dobromilicích, malé vesnici ležící asi pět kilometrů severozápadně od Němčic nad Hanou, je barokní sakrální stavbou s dochovanými pozůstatky románského jádra z poloviny třináctého století. Jako farní kostel slouží místním od středověku, jeho vývoj však odráží dramatické změny vlastnictví, náboženské konflikty a stavební úpravy, které jej proměnily z románského svatostánku na barokní chrám. Dnes je chráněn jako kulturní památka a představuje vzácný příklad kombinace architektonických slohů s bohatým dědictvím.

Původní románská stavba vznikla pravděpodobně v polovině třináctého století. Dochované pozůstatky z této doby se nacházejí zejména v kněžišti a sakristii, kde se zachovala původní konstrukce. Románské kostely té doby byly jednoduché, bez bočních kaplí, a sloužily jako centra místních farností. Dobromilický kostel však brzy vstoupil do období dynamických změn.

V závěru šestnáctého století zahájili Žalkovští ze Žalkovic rozsáhlou renesanční přestavbu, dokončenou roku 1592. Tato úprava přinesla kostelu novou podobu, zachovala však původní kněžiště a sakristii. Žalkovští nejenže kostel přestavěli, ale také z něj učinili rodovou hrobku. Do sakristie byl vsazen pamětní nápis, který dokládá dokončení prací. Pohřbeni zde byli Marta Žalkovská ze Žalkovic, její manžel Matyáš Žalkovský ze Žalkovic, syn Jan Žalkovský ze Žalkovic a jeho choť Anežka Bítovská ze Slavíkovic. Renesanční kazatelna, zdobena erby těchto osobností, připomíná jejich spojení s kostelem.

Po roce 1614 prodali Žalkovští Dobromilice Jiřímu Flodtovi z Bokštejna, který se zapojil do stavovského povstání. Po jeho potlačení roku 1620 bylo panství zkonfiskováno. V roce 1622 kostel postihl požár, který zničil část interiéru. Farnost byla přifařena k Otaslavicím a kostel přestal být využíván. Duchovní správa se obnovila až roku 1669, kdy byl jmenován nový farář. Tehdy kostel disponoval pouze jedním oltářem a dvěma zvony, což svědčilo o jeho zanedbaném stavu.

Barokní přestavba, která kostelu vrátila život, začala roku 1737, kdy Dobromilice získali Kořenští z Terešova. Práce byly dokončeny roku 1762. Architektura z této doby přinesla kostelu novou loď, boční kaple a úplně nový interiér. Hrabě Kořenský nechal postavit oltář s obrazem Všech svatých a boční oltář zasvěcený Spasitelovu ukřižování. Na epištolní straně lodi vznikla krypta rodu Stommů.

Další významnou úpravou bylo postavení věže se zvonicí a hodinovým ciferníkem v roce 1817. V devatenáctém století byly do kostela zakoupeny nové varhany a boční oltáře zasvěceny sv. Cyrilovi a Metodějovi a sv. Josefovi. Jižně od kostela byla postavena hrobka rodu Bukůvků z Bukůvky.

Kostel přežil i válečné události. Během první světové války bylo zrekvírováno pět zvonů, za druhé světové války dva další. Jediným dochovaným zvonem z předválečného období je zvon Ježíš z roku 1623. Válečné škody byly odstraněny generální opravou dokončenou roku 1947. Další rekonstrukce následovaly v devadesátých letech a na počátku dvacátého prvního století.

Architektonicky je kostel jednolodní sálovou stavbou na obdélném půdorysu. K jižní a východní straně přiléhají dvě sakristie, a k bokům lodi jsou připojeny dvě vysoké kaple. Vstupní průčelí je zvýrazněno hranolovitou zvonicí zakončenou barokní bání. Exteriérové fasády mají vysoká okna se segmentovým záklenkem. Interiér dominuje oltář Všech svatých a renesanční kamenná kazatelna.

Dnes stojí kostel Všech svatých jako vzácný příklad sakrální architektury spojující dochované románské jádro s barokními úpravami. Jeho historie odráží změny vlastnictví, náboženské konflikty a stavební úsilí různých generací majitelů. Kostel je nejen architektonicky cenný, ale také nositelem paměti místních rodů. V okolí se nachází další památky, jako je barokní zámek Dobromilice nebo hrobka rodu Bukůvků, což z oblasti činí zajímavou destinaci pro milovníky historie.