Letenský tunel v Praze 7 je silniční tunel situovaný pod Letnou, který spojuje Štefánikův most s Letenským náměstím. Zprovozněn byl 26. září 1953 po stavbě, která trvala přesně čtyři roky. Tento tunel představuje nejen důležitou dopravní komunikaci, ale také finální řešení dopravního problému, kterým se pražská urbanistika zabývala po více než sto let.

Dopravní spojitost mezi historickým centrem a severními směry byla po staletí ztížena příkrými svahy Petřína a Letné. První odpovědí bylo vybudování Chotkovovy silnice v roce 1831, která zajistila přístup k nejstaršímu pražskému nádraží. S růstem Prahy v druhé polovině 19. století, kdy se město transformovalo na metropoli, se však tato cesta ukázala nedostatečná. Při asanaci Josefova navrhl architekt Jan Zeyer v roce 1893 vedení cesty přes Pařížskou třídu a Čechův most k serpentině na Letnu - návrh se však nerealizoval. V dalších décenniích se urbanisté zabývali myšlenkou tunelu nebo průkopu. Architekt Jan Koula vypracoval takový návrh v roce 1907. Řešením se zabývalo mnoho dalších odborníků včetně Jože Plečnika, přesto v době první republiky, kdy došlo k rozsáhlé výstavbě severozápadního města, žádné řešení nebylo realizováno. Teprve v roce 1937 byla vypsána soutěž na řešení dopravního spojení centra se severozápadním městem, oceňující projekt s dvojicí tunelů - jedním pod Letnou a druhým pod Strahovským stadionem.

Vlastní realizace letenského tunelu přišla až po druhé světové válce. Místo původního záměru z Staroměstského náměstí byl tunel proražen v ose Revoluční třídy a propojuje Štefánikův most (dříve Švermův most) s Letenským náměstím. Tunel měří 423,3 metrů na délku a je doplněn výjezdovou rampou dlouhou 160 metrů. Jedinou komunikaci tvoří obousměrný tubus charakterizovaný esovitou prohnutostí - dva protioblouky o poloměrech 100 a 168,8 metrů s výškovým rozdílem 33 metrů mezi konci. Na jihu na tunel navazuje Štefánikův most a nábřežní komunikace vedoucí podél nábřeží Edvarda Beneše a nábřeží Kapitána Jaroše.

V letech 2002-2003 prošel tunel kompletní rekonstrukcí technologického vybavení. Byla vyměněna původní dlážděná vozovka za asfaltovou, čímž se zlepšily provozní podmínky dopravy. Dnes tunel funguje jako důležitá spojnice centra s severními čtvrtěmi Prahy a představuje uzavření staletí trvajícího hledání urbanistů po adekvátním řešení v tomto topograficky obtížném místě.