Lhotice Tvrz

Lhotice, známé také jako Šádova Lhotice, jsou zříceniny mladší lhotické tvrze nacházející se v obci Želiv. Tato historická památka je pozoruhodná svým původem na počátku šestnáctého století a architektonickou strukturou, která připomíná malý hrad. I když jsou pozůstatky tvrze součástí areálu soukromého statku a nejsou volně přístupné, jejich historie a architektura zůstávají zajímavým tématem prozkoumání.

Tvrz byla založena na počátku šestnáctého století Jiřím Dobrovítským z Újezda. První písemná zmínka o ní se objevuje v roce 1533, což naznačuje její postavení jako významného sídla té doby. Tvrz sloužila nejen jako panské sídlo, ale později i jako správcovský dvůr želivského kláštera, což odráží její důležitost v regionálním hospodářství a správě.

Architektonicky tvrz měla téměř čtvercový půdorys. Ze severu ji chránil rybník, zatímco na jihu k ní přiléhal hospodářský dvůr. Na západní straně stál palác, jehož upravené přízemí se dochovalo ve stojících budovách. Hradba, která vymezovala areál tvrze, byla zachována na severní straně a prolamována později zazděnými okny. Zajímavostí je obdélná bašta s mladší cihlovou nástavbou, která se nacházela na severní hradbě. Na její fasádě jsou stopy psaníčkových sgrafitů, což přidává dojem o bohaté historii a uměleckém ztvárnění.

Vlastnictví tvrze se v průběhu let často měnilo. Po Jiřím Dobrovítském ji zdědila jeho dcera Anna, která se provdala za Matěje Salavu z Lípy. Následovali další majitelé jako Meduna Kalenicová z Biskupic a Jindřich Sasla z Vacovic. V roce 1616 bylo panství konfiskováno za účast Ondřeje z Ostešova na stavovském povstání, avšak již v roce 1623 mu bylo vráceno. Po několika dalších změnách majitelů, včetně Johanny Vickelhoferové z Loutkova a Kateřiny Amanové, se tvrz dostala do rukou Alžběty Františky Tengnaglové. Po její smrti bylo zadlužené panství v roce 1674 prodáno želivskému klášteru.

Klíčovým momentem v historii tvrze byla barokní přestavba, kterou provedl želivský klášter. Během této fáze byla bašta uzavřena a upravena na altán. V roce 1832 došlo k zboření horního patra a následné úpravě budovy na školu, kterou později přestavěli na obytný dům.

Dnes jsou Lhotice jako zříceniny tvrze chráněnou kulturní památkou. I když nejsou volně přístupné, jejich historie a architektonické prvky nabízejí bohatý vhled do minulosti regionu. Prozkoumání těchto zřícenin je cenným zážitkem pro každého, kdo se zajímá o historii a architekturu České republiky.

Lhotice jsou připomínkou bohaté historie regionu a jejich zachování je důležité nejen z hlediska kulturního dědictví, ale také jako inspirace pro budoucí generace. Navštívit tuto památku je příležitostí ocenit historický význam a architektonickou krásu minulých dob.