Litoměřice Hrad

Litoměřický hrad, známý také jako Hrádek, představuje zajímavý příklad městské fortifikace pozdního středověku. Svým umístěním v severozápadní části městského jádra se odlišuje od běžných modelů hradů své doby – hrad stál totiž původně před městskými hradbami, nikoliv uvnitř nich. Mezi hradem a městem se rozprostíral jeho hospodářský dvůr, což byla ojedinělá a neobvyklá konfigurace pro tehdejší časy. Od roku 1964 je hrad chráněn jako kulturní památka.

Prvotní osídlení v Litoměřicích sahá do rané středdověku, kdy prvních Přemyslovců se zde nacházelo hradiště na Dómském pahorku. Staršímu hradu, který zaujímal místo dnešního biskupství s katedrálou sv. Štěpána, skončil jeho rozvoj někdy ve 13. století. Nový hrad vznikl až za vlády Jana Lucemburského v první polovině 14. století. Poprvé je písemně doložen ze 7. května 1359, kdy císař Karel IV. vydal Litoměřickou listinu povolující vysázení vinohradů na Radobýlu s podmínkou, že desátek z vína bude odveden do hradu. V době Karla IV. se město rozšířilo a jeho hradby byly přebudovány; právě tehdy se hrad stal součástí městského opevnění. Za panování Václava IV. vystavěl držitel hradu Kunát Kaplíř ze Sulejovic mohutný palác, který byl vysunut před linii hradby.

Architektonicky navazoval hrad na tradici přemyslovských městských hradů a kombinoval prvky francouzské a středoevropské kastelu. Jako vzorové příklady podobné stavby sloužily hrady Kotnov, Vlašim nebo Zvířetice s jejich charakteristickou dvojicí válcových věží. Hradní areál měl podle historických rekonstrukcí půdorys nepravidelného lichoběžníku o rozměrech přibližně 60 na 75 metrů. V severozápadním a severovýchodním nárožíí se nacházely válcové věže o průměru přibližně devět metrů se zdivem silným zhruba tři metry. Na jihozápadním nároží se dochoval podsklepená hranolová věž. Věže spojovaly hradby a po celém obvodu hrad obíhal příkop.

Během husitských válek sloužil hrad jako vojenská základna. V pohusitské době upadl v zánik, až jej roku 1499 Vladislav Jagellonský daroval městu, které jej využívalo jako sýpku, sklad vína a k bydlení úředníků. V roce 1655 hrad vyhořel a o víc než století později, roku 1767, byl do něj přenesen Litoměřický pivovar. Tato přestavba měla dlouhodobý důsledek – hrad zůstal desetiletí mimo zájem historiků a jako cenný historický monument jej nikdo neznamenával. Teprve stavebně historický průzkum Jana Muka z roku 1971 přinesl nové poznatky o jeho existenci a podobě. Od osmdesátých let dvacátého století jsou zbytky hradu postupně rekonstruovány pro kulturní a společenské účely. Dochoval se palác se zbytky severní strany, západní stěna hradby a pozůstatky tří věží.