Měšťanský dům (Fryštát) Dům

Vítejte. Stojíte před jedním z nejstarších domů ve Fryštátě, přesněji řečeno před městským domem číslo devět na Masarykově náměstí. Tento dům je dnes známý jako knihovna, ale jeho stěny m paráty nesloužily k čtení ani k uchovávání knih až do nedávné minulosti. Pojďme spolu ohlédnout za jeho historickým vývojem a objevit, co tento domový prostor během století své existence všechno mohl svědkem se stát.

Když se podíváte dopředu, hned vás zaumeje jeho štítové průčelí – typické pro tuto oblast – a také valbová střecha, kterou si můžete představit jako střechu tvarovanou jako valební plochy, tedy mírně zakřivenou. Tyto prvky jsou dnes již jen stopami architektoní tradice, ale pocházejí z dob, kdy byl tento dům ještě jen budoucí budovou.

Jádro tohoto domu sahá až do renesanční doby, konkrétně do 17. století, kdy byly postaveny jeho sklepy. Tehdy byl dům součástí živého městského prostředí, kde lidé žili, pracovali a hospodařili. V té době byl Fryštát důležitým městem na Moravě, a každý takýto dům měl svou funkci – ať už bylo jím obývací prostor, obchodní hala nebo úložiště.

Pak přišel barok, a s ním i nový směr v architektuře. Na přelomu 18. a 19. století byl tento dům přestavován. Barokní přestavba přinesla do interiéru nové poměry, změnila vzhled a přizpůsobila budovu potřebám nové doby. Vzhledem k tomu, že už v té době už stály nějaké stěny, přestavba byla spíše úpravou než novostavbou.

Pojďme se podívat na některé konkrétní momenty z jeho historie, které ho formovaly. V roce 1908 byl k domu přistavován malý přístavek – kůlna – podle projektu architekta Franze Czempiela. Czempiel byl v té době aktivním architektem v regionu a jeho práce ovlivnily vzhled mnoha budov v okolí. Tento přístavek sloužil pravděpodobně jako místo pro uchovávání věcí, které nebyly potřeba mít uvnitř domu.

O dvacet let později, v roce 1918, byla k domu přistavěna další hospodářská budova. To již bylo v době, kdy se změnilo mnoho věcí – končila první světová válka, měňovaly se politické struktury a lidé hledali stabilizaci ve svém domově. Tato budova pravděpodobně sloužila jako úložiště nebo pracovní prostor.

Pak přišel čas na zimu této budovy. V roce 1951 byla jedna z přístavěných budov demolována kvůli špatnému technickému stavu. Byla to doba, kdy se v našem regionu měnily priority – budovy musely být bezpečné, a pokud už nebyly použitelné, byly zbourány. To byl zmatek a přestavba všeho kolem nás.

A pak přišla obnova. V roce 1971 byl dům rekonstruován podle projektu Ing. Bednářové. Tato ženy byla v té době jednou z mála ženských architektů v Československu a její práce přispěla k zachování mnoha historických budov v regionu. Díky ní mohl tento dům přežít i do dnešních dnů.

Nyní, když stojíte před domem, můžete si představit, že jeho interiér býval úplně jiný. V původních časech byl v něm nízký mázhaus – prostor, který byl zaklenutý křížovou hřebínkovou klenbou s lunetami. To je specifický typ střechy, který je charakteristický pro určité období a styl staveb. Takovéto klenby byly oblíbené proto, že dovolovaly rozložit těžkost střešního krytí rovnoměrně až po celé podlože.

Po skončení první světové války byl tento dům převýznamně použit. Sloužil jako ordinace – tedy jako místo, kde lékař pracoval a přijímal pacienty – a také jako bydliště pro správce zámku. To znamená, že během několika let byl dům místem osobního života, práce i služby.

Je zajímavé, že tento dům spojuje dva odlišné období – renesančné kořeny ze sedmnáctého století a barokní přestavbu z přelomu osmnáctého a devatenáctého století. To je pro některé stavby běžné, ale pro tento dům to znamená, že každý kámen má svou příběh. Každá zeď může mluvit o jiném století, o jiném stylu, o jiném životě lidí, kteří ho obývali.

Pokud se podíváte na průčelí, můžete si představit, jak vypadal před stoletími, před desetiletími, před lety. Jaké zvuky zde byly – kroky lidí chodících po schodech, šustění listí ve sklepení, hlas dětí hrajících se psem před domem. Všechno to bylo součástí života, které tu probíhalo.

Nechte se unést v tomto prostředí. Vnímejte atmosféru, která zde přetrvala až do dnešních dnů. I když už dům slouží jako knihovna, jeho stěny si pamatují všechny ty příběhy, všechny ty emoce a všechny ty dny, kdy byl touto budovou k něčemu jinému.

Doporučuji vám prohlédnout si i okolní prostory. Podívejte se na Masarykovo náměstí, které je dnes centrem města, ale kdysi bylo místem trhů, shromážďování lidí a veřejných shromáždění. Každý dům na náměstí má svůj příběh, a tento dům číslo devět je jen jedním z nich.

Děkuji vám, že jste si spolu s námi prošli historickou cestou tohoto domu. Vrátíme se ještě na chvíli k jeho přítomnosti – jako k knihovně, k místu, kde se dnes setkávají myšlenky a sny čtenářů. Ale pamatujte si, že každá kniha, kterou si sem přinesete, najde své místo mezi řádky, právě jako každý člověk, který sem přišel před vámi, nalezl své místo mezi těmito stěnami.

Doufám, že vás tento vstup do historie Měšťanského domu v Fryštátě zajímal. Přeji vám mnoho dalších objevů a příběhů, které tato města a vesnice mohou říct. Ať už vás táhne zvědavost, láska k historii nebo prostě jen chuť objevovat nové věci – tento dům je hrdým svědkem všech těchto cest.

Pokud se chcete dozvědět více, neváhejte se podívat dovnitř. Knihovna vás rádo uvítá a možná vám ukáže i nějaké záznamy z minulosti, které vám pomohou pochopit, jak býval tento dům živý a plný lidského života.

Dovoluji si vás pozvat k dalšímu objevování. Kde bude vaše další zastávka, už si to jistě rozhodnete sami. A dokonce i když se cítíte unaveně, pamatujte si, že každý kámen pod vámi a každý domový prvek kolem nás nesou v sobě příběh, který čeká jen na to, aby byl řečen.

S pozdravem a přáním mnoha zajímavých objevů.