Socha svatého Jana Nepomuckého v Horních Domaslavicích Skulptura

Vítejte v obci Horní Domaslavice. Právě jste se zastavili před jedním z nejvýznamnějších a nejstarších symbolů tohoto místa. Stojíte přímo před sochou svatého Jana Nepomuckého. Než začnete vnímat jednotlivé tvary a detaily, zkuste se na ni podívat jako na celek. Vnímejte tu tichou, nehybnou přítomnost, kterou tato pískovcová postava vyzařuje. Je to dílo, které zde stojí již více než dva století a svědčí o dávné víře, uměleckém smyslu i o proměnách samotné krajiny, kterou právě obdivujete. Pískovec, ze kterého je socha vytesána, má svou vlastní, nezaměnitelnou texturu a barvu, která se mění podle toho, jak na ni dopadá sluneční světlo nebo jak ji ovlivňuje vlhkost vzduchu. Tato socha není jen kamenem, je to svědek historie.

Pojďme se nyní společně vrátit do hlubokého osmnáctého století, abychom pochopili, proč je tato socha zde a jakým způsobem vznikla. Abychom pochopili její význam, musíme se podívat na rok 1773. To je rok, kdy bylo toto dílo zhotoveno. V té době se v celé krajině stále silně projevovaly tvary pozdního baroka. Tento styl nebyl jen o pouhé kráse, ale především o vyjádření emocí, o pohybu a o určité vznešenosti, která měla člověka vzchýlit k vyšším věcem. Za celým tímto vznikem stál muž jméném Adam J. Grzegorzik. Nebyl to jen obyčejný člověk, ale tehdejší farář, který měl v této oblasti velký vliv a význam. Právě jeho osobní iniciativa, jeho snaha o zdobení okolí a jeho víra vedla k tomu, že byl tento umělecký kus zhotoven. Představte si tu dobovou atmosféru, když se v obci poprvé objevila tato nová, vznešená postava, která měla lidem připomínat jejich duchovní kořeny.

Nyní věnujte svou pozornost detailům, které máte právě teď přímo před očima. Podívejte se na samotného světce. Jana Nepomuckého vidíte zobrazeného v jeho tradičním kněžském oděvu. Vnímejte ty řasy a vrstvy látky, které umělec dokázal v tak tvrdém kameni tak věrně a přitom jemně zachytit. Na hlavě má biret, tedy tu typickou kněžskou čepici, která mu dodává důstojnost a jasně určuje jeho postavení. Nad jeho hlavou pak uvidíte svatozáři, symbol jeho posvátnosti a světla, které vyzařuje. Ale to nejdůležitější, co socha drží v rukou, je malý kříž s ukřižovaným Ježíšem. Je to moment tichého uctění a hluboké víry, který vytesal sochař před stovkami let, aby vyjádřil podstatu svatého Jana.

A teď se podívejte níže, na to, na čem socha stojí. Postava není jen tak položena na zemi, ale trůní na odstupňovaném kvádrovém soklu. Všimněte si těch krásných, zakřivených detailů na podstavci. Jsou zde volutové křidly, tedy ty typické spirálovité tvary, které jsou tak charakteristické pro barokní styl a které dodávají celému dílu pocit pohybu i dynamiky. Mezi těmito tvary i kolem nich najdete rostlinné motivy. Tyto detaily spojují lidské dílo s přírodou a dodávají celému celku jemnost. Celý tento podstavec slouží k tomu, aby sochu vynikla a aby ji povýšil nad běžnou úroveň země.

Jak jsme již zmínili, klíčovou postavou spojenou s tímto místem je farář Adam J. Grzegorzik. V té době byla role faráře v každé vesnici naprosto zásadní a neopakovatelná. Nebyl to jen duchovní vůdce, ale i člověk, který formoval vzhled obce, její kulturu a společenský život. On byl tím, kdo dal impulz k tomu, aby se tento pískovcový kus zhmotnil v prostoru. Díky jeho rozhodnutí a ochotě podpořit vznik tohoto díla máme dnes možnost vidět tento kousek historie. Je to připomínka doby, kdy byla komunita úzce spjata s církví a kdy umění sloužilo jako prostředník mezi lidmi a jejich božstvím.

Máte pocit, že ta socha tu stojí už odjakživa na tomto přesném místě? Máte pravdu i ne. Zde se skrývá jedna fascinující zajímavost, která vás možná překvapí. Tato socha totiž nebyla vždy zde, kde ji vidíte právě teď. Musela projít velkou a dramatickou změnou. Kolem roku 1955 se v okolí začala realizovat velmi velká a zásadní stavba, a to výstavba Žermanické přehrady. Tato stavba zásadně změnila celou krajinu i životy mnoha lidí v okolí. Aby se tato vzácná památka neztratila pod vodou nebo nebyla zničena v důsledku těchto velkých změn, musela být přemístěna na své současné místo. Je to fascinující představa, jak tento těžký kus kamene museli tehdejší lidé přemísťovat, aby jej zachránili pro budoucí generace. Je to příběh o střetu starého světa s novou dobou.

A ještě jedna věc, která by vás mohla zaujmout, pokud se budete dívat velmi pozorně na podstavec. Možná si všimnete, že tam něco chybí. Původní nápis, který měl obsahovat letopočtu a další důležité informace o vzniku tohoto díla, se bohužel v průběhu staletí nezachoval. Zůstala tu jen tato tichá přítomnost bez slov, která však svou silou mluví mnohem více než jakýkoliv text. Tato socha je tak trochu tajemná, protože její původní slova jsme ztratili, ale její tvář a její postoj zůstaly zachovány.

Tato památka je velmi cenná, což dokazuje i fakt, že již od roku 1953 je zapsána v oficiálním seznamu památkově chráněných objektů. Je to potvrzení toho, že i takto malý kus umění má pro nás všechny obrovskou hodnotu. Doufám, že vás tento krátký pohled na historii a na detailní pohled na sochu svatého Jana Nepomuckého alespoň trochu zaujal a pomohl vám lépe pochopit toto místo. Pokračujte dál v prohlídce Horních Domaslavic, vnímejte atmosféru okolí a užijte si krásu tohoto kraje. Na shledanou.