Sousoší Nejsvětější Trojice (Loket) Trojiční sloup

Sousoší Nejsvětější Trojice, známé také jako morový sloup, je barokní sochařské dílo v historickém jádru Lokte v okrese Sokolov. Památka byla dokončena roku 1719. Představuje významný doklad barokní zbožnosti i regionálního sochařství a od roku 1963 je chráněna jako kulturní památka.

Vznik sloupu provázely komplikované spory mezi městskou radou a řadou sochařů, které vedly k opakovaným změnám v obsazení zakázky. Původní smlouva byla v listopadu 1716 uzavřena s chebským sochařem Peterem Antonem Felsnerem, město se však následně rozhodlo uspořádat soutěž. Do ní se zapojili Johann Karl Stilp z Waldsassenu a žlutický sochař Oswald Josef Wenda. Ačkoliv písemná smlouva chybí, zakázku nakonec získal Johann Karl Stilp. Kamenické práce prováděl místní mistr Martin Lambacher se synem Sebastiánem. Historické prameny naznačují, že po zjištění závad na základě posudku Osvalda Josefa Wendy došlo k výměně hlavního sochaře. Dne 14. listopadu 1718 byla uzavřena nová smlouva s jáchymovským umělcem Johannem Georgem Grobischem, který vytvořil vrcholové sousoší a městský znak. Důvodem výměny byly pravděpodobně ekonomické neshody, nedodržení lhůt či pochybnosti o kvalitě provedení. Sloup byl dokončen na podzim roku 1719 a slavnostně vysvěcen 12. listopadu chebským komendátorem Pelletem.

Architektura díla je koncipována do trojúhelníkového půdorysu, který symbolizuje křesťanskou trojjedinost. Objekt obklopuje kamenné zábradlí s balustrádami. Trojboký podstavec ukončuje profilovaná římsa, na jejíchž žebrech stojí sochy svatého Václava, svatého Floriána, svatého Jana Křtitele, Panny Marie Immaculaty, svatého Jana Nepomuckého a svatého Šebestiána. Nad nimi se nachází sokl zdobený volutovými křídly, na kterém jsou umístěny sochy archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela. Samotný vysoký trojboký sloup nese latinské texty modliteb a vrcholí sousoším Nejsvětější Trojice s křížem a hvězdou. Při stavbě byla použita kombinace šedé žuly na stupních a neprofilových částech soklu, zatímco sochařské prvky a balustráda jsou zhotoveny z jemnozrnného pískovce.

Během staletí prošla památka několika opravami. První renovace proběhla v roce 1835, následovaly práce v letech 1873–1875 a v roce 1908, kdy restaurování prováděl chebský sochař Karl Wilfert. Další komplexní obnova se uskutečnila v roce 1959 a poslední zásadní zásah proběhl v roce 2001. Za svou práci obdržel Johann Karl Stilp 329 zlatých, zatímco Johannu Georgu Grobischovi bylo za vrcholové sousoší vyplaceno 140 zlatých.

Dnes sousoší tvoří nepřehlédnutelnou dominantu historického centra Lokte. Návštěvníci mohou při prohlídce města ocenit technickou náročnost barokního sochařství i historický význam objektu, který odráží dobovou náboženskou kulturu a úsilí o vizuální vyjádření víry. Památka je volně přístupná ve veřejném prostoru a představuje cíl, který by neměl minout žádný zájemce o historii regionu.