Strašná skála Zřícenina

Strašná skála, známá také jako Čížkov, Hrádek či Strážná skála, je zaniklým hradem na katastrálním území vesnice Přešína u obce Čížkov v okresu Plzeň-jih. Ačkoli se o něm nedochovala písemná zpráva, archeologické nálezy jasně dokazují, že zde hrad existoval během druhé poloviny třináctého a první třetiny čtrnáctého století. Místo však bylo osídleno již v prehistorii, jak o tom svědčí keramické střepy nalezené v půdě.

Historický kontext hradu lze částečně rekonstruovat ze záznamů o okolních vesnicích. Jméno Čížkova se vyskytuje v listinách kladrubského kláštera již od roku 1237, a právě dva roky později patřila témuž kláštery i sousední vesnice Přešín. Obě vesnice tvořily hospodářské zázemí regionu a později se staly vlastnictvím pánů z Rožmitálu. Rozhodující je rok 1285, kdy Protiva z Rožmitálu přenechal část panství Budislavovi z Čížkova. Právě Budislav je vzhledem ke svému přídomku považován za stavebníka hradu, třebaže existuje možnost, že se přídomek vztahuje spíše k jiné stavbě v Čížkově. Příběh hradu se uzavírá v roce 1347, kdy obě vesnice získalo pražské arcibiskupství od Sezimy z Rožmitálu. Jelikož arcibiskupství své panství spravovalo z Rožmitálu, hrad se na Strašné skále zřejmě již nehodil a postupně zanikl.

Fyzické zbytky prozrazují propracovanou stavbu. Staveniště určoval přirozený skalní hřeben, který tvořil jeho základnu. Od zbytku plošiny jej odděloval severní příkop až patnáct metrů široký a šest metrů hluboký. Vykopaný materiál posloužil k vyrovnání centrálního nádvoří o rozměrech asi sedm krát dvacet metrů, opevněného palisádou. Vstup do nádvoří vedl po mostě přes severní příkop. U brány stávala hospodářská budova velkosti sedm krát pět metrů, jejíž existenci dokazují nálezy střepů, hřebíků a strusky.

Jádrem obrany byly dvě čtverhranné věže. První věž se půdorysem sedm krát sedm metrů a zdivem silným jeden a půl až jeden a čtvrt metru stála západně od hospodářské budovy. Na skalním hřebenu ji oddělovala druhá věž, kterou od první stavby dělil příkop vytesaný přímo do skály. Obě věže měly kamennou podezdívku, zatímco ostatní stavby byly primárně dřevěné. Věže sloužily i jako spojovací prvky: most z přízemí druhé věže vedl do sousední obranné budovy, a ochoz z první věže umožňoval přístup k věži druhé.

Dnes se z hradu dochovaly pouze terénní relikty: zbytky příkopů, valů a jedna zahloubená stavba. Ačkoli se hrad nedochoval jako zřícenina, jeho archeologické stopy poskytují unikátní náhled do staveb vysokého středověku a svědčí o propracované obranné strategii své doby.