synagoga v Hořicích Synagoga

Barokní stavba synagogy v Hořicích vznikla v roce 1767 na místě, kde stála původní dřevěná synagoga z let 1726–1729. Ta byla zbourána po roce 1765 a nahrazena zděnou budovou, která se měla stát trvalějším sídlem židovské komunity na Hořicku. Budova zachránila dřevěnou střechu až do roku 1860, kdy byla nahrazena střešní taškovou krytinou.

Reálné zkouškou prošla synagoga v roce 1859, kdy ji zasáhl požár šířící se ulicí s masnými kramy a okolními domy. Po požáru následovala rozsáhlá oprava, během níž byl interiér částečně přebudován v novorománském slohu a budova byla rozšířena. V 80. letech 19. století přibyla nová ženská galerie, čímž se přizpůsobila požadavkům židovské tradice oddělené bohoslužby mužů a žen. Roku 1902 se uskutečnila další důležitá renovace, během níž byla pořízena nová sedadla a okna a celá budova byla vymalována.

Charakteristickým prvkem synagogy je vchod umístěný ze severní strany, z nějž se vstupuje do interiéru, který leží pod úrovní dnešní silnice. Sestup po schodech tak vede návštěvníka hluboko pod povrch ulice. Z původního vnitřního vybavení se nezachovalo mnoho – dnes lze vidět především vybudovanou galerii a na severní straně střechy zůstalo viditelné původní desatero. Toto desatero – symbol židovské víry – se stalo součástí pietního místa, neboť pod ním je umístěna pamětní deska připomínající místní židovskou komunitu, kterou v letech 1939–1945 vyvraždili nacisté.

Synagoga sloužila k bohoslužbám pouze do poloviny 30. let 20. století. Po druhé světové válce, konkrétně od roku 1956, ji začala využívat Československá církev husitská jako modlitebnu, a tak získala nový religiózní obsah. Od roku 1993 je budova chráněnou kulturní památkou České republiky, což jí zajistilo ochranu a péči, kterou si takto významné historické místo zaslouží.