Templštejn (Jamolice) Zřícenina hradu

Vítejte na místě, kde se skalnaté útesy setkávají s tichým šumem historie a kde se příroda snaží svou silou postupně získávat zpět prostor, který kdysi patřil lidem. Stojíte právě před zříceninou hradu Templštejn, která se tyčí nad pravým břehem řeky Jihlavy. Než se vydáte dál, zastavte se na chvíli a vnímejte atmosféru tohoto místa. Podívejte se na ty skalnaté ostrohy, na které hrad byl postaven. Vidíte, jak se přírodní nárazové srázy mísí s opracovaným kamenem? Tato výšina nebyla vybrána náhodou. Strategická poloha těsně nad vodou, zhruba tři kilometry od vesnice Jamolice, poskytovala v dávných dobách dokonalou ochranu a výhled na okolí. Vnímejte ten chladný vítr a pocittejte tu prastarou sílu, která z tohoto skalnatého útesu vyzařuje.

Pojďme se nyní posunout v čase směrem k okamžiku, kdy se zde začala psát první kapitola tohoto příběhu. Abychom pochopili, proč toto místo vypadá tak, jak ho vidíte nyní, musíme se vrátit do konce třináctého století. Mezi lety dvanáct set osmdesát jedna a dvanáct set devadesát osm zde totiž založil své sídlo řád templářů. Nebyl to jen obyčejný hrad, ale jednoho z mála významných sídel tohoto řádu, která se v té době nacházela na Moravě. Už v roce dvanáct set sedmdesát devět se v blízkosti Jamolic objevuje první zmínka o jejich přítomnosti. Představte si ty rytíře v jejich bílých rouchách, jak zde budují pevnou základnu pro své duchovní i pozemské potřeby. Byl to čas velkých změn a Templštejn se stal symbolem jejich moci v této části země. Avšak osud byl krutý. V roce dvanáct set deset dvě byl tento řád náhle zrušen a jejich veškerý majetek byl odebrán. Tato událost znamenala pro hrad zlomový okamžik, kdy se z náboženského sídla stal majetek, o který se začali přetahovat různí světští páni.

Nyní věnujte svou pozornost tomu, co máte přímo před sebou. I když vidíte především kamenné zbytky a trosky, zkuste si v duchu rekonstruovat, jak tato stavba kdysi vypadala. Všimněte si těch zbytků paláce, které se zde stále tyčí. To právě zde se odehrával nejdůležitější život v hradních prostorách. Pokud se podíváte kolem sebe, uvidíte i části plášťového opevnění, které kdysi obepínalo celý areál a chránilo jeho obyvatele před útoky. Všimněte si také brány a zbytku studny, která byla pro přežití v těchto skalnatých podmínkách naprosto nezbytná. Je fascinující, jak tyto kamenné prvky stále odolávají času. Nicméně, když se podíváte na nádvoří, uvidíte, že je téměř zcela zakryto několikametrovou vrstvou sutí. Tyto hromady kamenů a prachu jsou tichým svědkem toho, co se stalo v průběhu staletí. Není to jen hromada nečinných kamenů, je to vrstva času, která pohřbila původní lesk tohoto místa.

Při pohledu na tyto trosky se nemůžeme vyhnout lidem, kteří zde zanechali svou stopu. Po odchodu templářů se hrad střídal v rukou různých šlechtických rodů. Patřili sem například Bertold Pirkner nebo Přibík ze Šelmberka. Později se o hrad starali páni z Lipé, kteří zde zanechali svou výraznou stopu. Právě tito pánové z Lipé byli těmi, kteří hrad postupně rozšiřovali a měnili jeho podobu. Původní jádro hradu mělo rozměry čtyřicet na třicet metrů, ale díky jejich ambicím se areál zvětšoval a měnil. V historii se objevují i další jména, jako páni Osovští z Doubravice nebo Pertold z Lipé. Každý z těchto mužů přinesl do tohoto místa své vlastní potřeby a vize. Ale i ta největší moc se nakonec podrobila času. Již v první polovině šestnáctého století se areál začal zchratat a postupně se měnit v to, co vidíte dnes.

Máte-li chuť se zamyslet nad něčím neobvyklým, zamyslete se nad tím, jak moc se toto místo dokázalo proměnit. Původně malá a úzká pevnost, která sloužila jako jedna z mála stanovišť templářů na Moravě, se stala rozsáhlým sídlem šlechty, aby se nakonec stala zříceninou, kterou dnes obdivujete. Je v tom zvláštní tajemství, jak se z místa plného rytířského života a šlechtických hostin stalo místo, kde vládne jen ticho a sutiny. Tato proměna z moci a bohatství do stavu rozpadu je fascinující připomínkou pomíjivosti všeho lidského úsilí.

Ale příběh Templštejna se nekončí v temných dobách úpadku. Naopak, v posledních letech jsme svědky jeho znovuuznávání. V roce dva tisíce jedenáct hrad koupil pan David Hamza, který zahájil jeho záchranu. Díky jeho úsilí a práci mnoha lidí se tato památka začala znovu zachraňovat před úplným zapadnutím v zapomnění. Toto úsilí bylo oceněno i v roce dva tisíce šestnáct, kdy hrad získal třetí místo v soutěži o nejlépe opravenou památku v celém Jihomoravském kraji a získal ocenění v soutěži Patrimonium pro futuro. To, co vidíte, je tedy nejen zřícenina, ale i výsledkem moderní snahy o zachování dějin pro budoucí generace.

Nyní vás prosím, pokračujte v další procházce a nechte se unášet atmosférou tohoto místa. Prohlédněte si detailně zbytky zdivení, vnímejte vůni okolní přírody a dívejte se na ty skalnaté útesy, které hrad držely v pevném objetí po celá staletí. Každý kámen zde může vyprávět svůj vlastní příběh, pokud mu budete věnovat dostatek pozornosti. Přeji vám krásné a klidné objevování těchto starobylých zřícenin. Děkuji vám, že jste strávili tuto chvíli s námi.