Trojstranný obelisk v Riegrových sadech na Vinohradech Pomník

Vítejte v Riegrových sadech. Právě jste se zastavili v klidné části tohoto rozlehlého zeleného prostoru, kde se historie setkává s každodenním odpočinkem obyvatel Vinohrad. Před vašima očima se tyčí něco velmi zvláštního a zároveň velmi vznešeného. Stojíte přímo před pískovcovým pomníkem, který svou štíhlou podobou přitahuje pohledy každého, kdo se v tomto parku zastaví. Je to trojstranný obelisk, monumentální dílo, které v sobě nese hluboký příběh o lásce, ztrátě a věčné paměti. Než se pustíme do jeho detailního prohlížení, dovolte si jen na okamžik vnímat jeho přítomnost v tomto prostředí. Vnímejte, jak se jeho pískovcová barva liší od okolní zeleně stromů a jak jeho geometrický tvar působí v přirozeném prostředí parku.

Tento pomník není jen obyčejným kamenným sloupem. Je to vyjádření hlubokého lidského citu. Abychom pochopili, proč zde tento objekt stojí, musíme se vrátit do počátku devatenáctého století. Celý příběh začíná v roce 1810. V tom roce došlo k události, která navždy změnila život jednoho šlechtického rodu. Zemřela Brigitta Taafeová Canalová. Její odchod zanechal v srdci jejího manžela, hraběte Josefa Emanuela Canala z Malabaily, takovou prázdnotu, kterou nešlo zaplnit ničím jiným než trvalým připomínáním její existence. Hrabě se rozhodl, že její jméno nesmí být zapomenuto. Chtěl vytvořit něco, co bude odolné vůči času, něco, co bude stát jako svědek její krásy a jejich společného života.

Samotná stavba tohoto obelisku však nevznikla okamžitě po její smrti. Proces tvorby a realizace tohoto díla trval nějaký čas. Odhaduje se, že tento trojstranný obelisk byl vztyčen kolem roku 1840. To znamená, že když ho dnes sledujete, díváte se na dílo, které vzniklo v době, kdy v celé Evropě i u nás vládlo umělecké hnutí zvané klasicismus. Toto období kladlo velký důraz na řád, harmonii, vyváženost a čistotu tvarů. A právě tyto vlastnosti můžete na tomto pomníku vnímat v každém jeho milimetru. Klasicismus se snažil o návrat k ideálům starověku, o dokonalost geometrie a o to, aby umění působilo klidně a důstojně. A právě tento klid a důstojnost vyzařuje i tento pískovcový sloup.

Nyní vás prosím, věnujte pozornost samotné architektuře a tomu, co vidíte přímo před sebou. Podívejte se na jeho tvar. Na rozdíl od mnoha jiných pomníků, které bývají čtyřstranné nebo kulaté, je tento obelisk unikátní svou trojúhelníkovou podstavou a trojstranným tělem. Je to velmi netradiční řešení, které dodává celému dílu dynamiku a zároveň nečekanou lehkost. Obelisk má formu štíhlého jehlanu, který se elegantně vytáčí vzhůru k obloze. Celý tento objekt stojí na pevném, kvádrovém soklu. Tento sokl tvoří pevnou základnu pro celou vertikální konstrukci a dodává jí stabilitu.

Pokud se k němu přiblížíte, můžete si všimnout úžasné práce sochaře. Celý tento pomník je vyroben z pískovce pomocí metody sekání. To znamená, že každý detail, každá hrana a každá linie byla vytvořena ručně, pomocí nástrojů, které vyžadovaly obrovskou trpělivost a přesnost. Pískovec je materiál, který je sice krásný a snadno se s ním pracuje, ale zároveň je citlivý na vůli času a živly. Přesto zde stojí a připomíná nám svou pevnost. Věnujte nyní pozornost té nejkrásnější části základny. Na tomto kvádrovém soklu jsou zdobené reliéfy. Pokud se podíváte blíž, uvidíte vyobrazení ptačí rodinky. Tyto jemné, vytesané tvary ptáků dodávají celému monumentu lidský, až něžný rozměr. Tato rodinka ptáků může být vnímána jako symbol života, rodiny a možná i jako metafora pro samotnou Brigittu a její blízké, kteří po ní zůstali. Je to fascinující kontrast mezi přísnou geometrií celého obelisku a něžností těchto zvířecích postav.

Při pohledu na tento pomník se nemůžeme vyhnout myšlence na postavu hraběte Josefa Emanuela Canala z Malabaily. Představte si jeho rozhodnutí. V době, kdy nebyly technologie tak pokročilé jako dnes, musel organizovat výrobu takového díla, hledat nejlepší řemeslníky a zajistit, aby jeho vize byla splněna přesně tak, jak ji cítil ve svém srdci. Tento obelisk je tedy nejen uměleckým dílem doby klasicismu, ale především je to monumentální vyjádření osobního smutku a oddanosti. Každý zářez v pískovci, každá rovina trojúhelníkové podstavu nese v sobě stopu jeho vůle zachovat památku své ženy.

Existuje v tomto místě i určitá tajemnost, kterou byste si měli uvědomit. Proč právě trojúhelník? Proč zvolit tak neobvyklý počet stran? V umění může trojúhelník symbolizovat mnoho věcí – může znamenat jednotu, může představovat spojení tří složek nebo může být prostě jen odrazem hledání nové, neotřelé krásy v době, kdy se vše ostatní zdálo být již dávno definováno. Tato geometrická neobvyklost vás nutí zastavit se a přemýšlet, což je přesně to, co by si takový památník měl od návštěvníka přát.

Nyní, když jste si prostudovali historii, architekturu i emoce, které tento pomník nese, doporučuji vám, abyste se ještě chvíli zastavili a jen tak mlčky pozorovali, jak se světlo mění na jeho pískovcovém povrchu. Každý úhel dopadu slunečních papisků může zvýraznit jinou část reliéfů nebo jinou hranu tohoto štíhlého jehlanu. Je to moment, kdy se historie stává živou součástí vašeho přítomného okamžiku.

Děkujeme vám, že jste věnovali čas tomuto malému, ale významnému místu v srdci Vinohrad. Doufáme, že vás tento příběh o lásce a klasicistní kráse obohatil. Prosím, pokračujte dál v procházce Riegrovými sady, objevujte další zákoutí tohoto parku a užívejte si klid, který toto místo nabízí. Na shledanou.