tvrziště Hradiště Tvrziště

Vítejte u jedinečné památky naší minulosti. Právě teď stojíte na místě, které v sobě nese tiché stopy dávných věcí, a nasadili jste si sluchátka, abyste mohli nahlédnout pod povrch toho, co zbývalo zraku běžného kolemjdoucího. Rozhlédněte se kolem sebe. To, co máte přímo před očima, je zaniklé tvrziště Hradiště, které se nachází nedaleko malebné vesnice Hodkov u Zbraslavic. Když se zadíváte na terénní nerovnosti před vámi, možná na první pohled uvidíte jen zarostlý pahorek a zvlněnou krajinu, ale vězte, že pod touto vrstvou zeleně a času se ukrývá velký kus středověkých dějin. Celý tento areál je dnes přísně chráněnou kulturní památkou, což svědčí o jeho obrovském historickém významu. Z původního sídla šlechty se do dnešních dnů zachovalo samotné tvrziště s jasně znatelnými terénními stopami dřívějších staveb a obranného opevnění. Pojďme se společně ponořit do příběhu, který se zde odvíjel před mnoha staletími, a nechte se vést mým hlasem po stopách, jež tu zanechal čas.

Pojďme se posunout v čase na samý počátek patnáctého století. První písemná doložka o existenci zdejší tvrze pochází z roku čtrnáct set čtrnáct, kdy byla zmíněna v rámci oficiální dohody o držení okolních statků. V té době a v průběhu celé první poloviny šestnáctého století sloužila tato stavba jako hrdé centrum malého šlechtického statku. Představte si, jak to tu tehdy vypadalo. Místo ticha, které kolem sebe slyšíte teď, zde panoval čilý život. Sídlili tu drobní vladykové a šlechtici, kteří spravovali své pozemky, rozhodovali o osudech poddaných a bránili svůj majetek. Obyvatelé tohoto místa se často měnili, protože statky se prodávaly, vykupovaly nebo předávaly v rámci rodových vazeb.

Nyní věnujte pozornost samotné podobě místa, na kterém stojíte. Architekti, kteří tuto tvrz kdysi navrhli, jsou dnes již neznámí, ale jejich stavitelský záměr je zřejmý přímo z terénu. Tvrz byla vystavěna jako promyšlený objekt takzvaného motte. To znamená, že jejím srdcem byl centrální pahorek, vyvýšený nad okolní terén. Když se podíváte kolem sebe, všimněte si, jak byl tento pahorek chráněn. Ze tří stran ho obepínal hluboký příkop, který ve své největší slávě dosahoval hloubky až šesti metrů. Zkuste si představit, jak těžké muselo být takové opevnění překonat. Příkop a vyvýšený pahorek tvořily přirozenou a velmi účinnou bariéru proti každému, kdo by se chtěl na tvrz dostat bez pozvání. Z původních zdí a obytných prostor sice do dnešních dnů nezůstalo téměř nic nad povrchem země, ale když se pozorně zadíváte pod nohama a kolem sebe, uvidíte jasné terénní stopy staveb a opevnění, které nám pomáhají rekonstruovat někdejší podobu tohoto šlechtického sídla.

S tímto místem je spjata celá řada fascinujících historických osobností, jejichž jména se dochovala v dobových listinách a zemských deskách. Přešli tudy lidé, kteří utvářeli podobu zdejšího kraje. Mezi držiteli a lidmi spjatými s tímto panstvím najdeme Petra z Kolovrat, Jeníka z Hodkova, Alberta z Hodkova a Kuneše z Hodkova. Později sem patřili také Kuneš z Olbramovic, Otík z Olbramovic, Mikuláš ze Lhoty a Kuneš Kozel z Olbramovic. Jména jako Eliška ze Žestok, Jan z Říčan a Hrádku, Václav Dvořecký, Ondřej Dvořecký, Přech z Dvořeckých nebo Jindřich z Dvořeckých ukazují, že o zdejší statek byl velký zájem a že se zde střídaly významné vladycké rody. Svoustopu zde zanechal i Načeradec a Petr Rybka z Újezdu. Každý z těchto lidí vtiskl místu něco ze svého osudu, každý zde pobýval, řešil každodenní starosti, spory o majetek nebo smlouvy uzavřené na dálku.

Zajímavostí tohoto místa je také samotný širší kontext okolí, neboť první písemná zmínka o samotné vsi Hodkov pochází již z roku třináct set sedmdesát pět, což znamená, že sídliště zde existovalo dříve, než byla vybudována samotná tvrz. Osud tohoto místa však nebyl příliš milosrdný k jeho hmotnému dědictví. V průběhu času tvrz postupně chátrala, jak se měnily majetkové poměry a centrum moci se přesouvalo jinam. Zlom nastal v patnáctém a šestnáctém století, kdy význam statku upadal. Důležitým mezníkem v chronologii je rok patnáct set padesát, kdy je tato tvrz v zemských deskách poprvé výslovně uváděna jako pustá. To znamená, že už tehdy byla bez života, opuštěná a její sláva vzala za své. Skutečná rána pro fyzické pozůstatky stavby pak přišla o více než dvě stě let později. V roce ১৭শ šedesát, tedy v roce sedmnáct set šedesát, byl dán pokyn královskou komorou k tomu, aby se zbývající zdi tvrze začaly rozebírat. Lidé tehdy brali cihly a stavební materiál z opuštěných ruin, aby ho využili jinde, a tím byla dokončena zkáza nadzemní části tohoto kdysi hrdého sídla.

Představte si, jak se v průběhu staletí měnila tvář tohoto místa. Od živého šlechtického sídla přes opuštěnou zříceninu zarůstající plevelem až po kámen po kameni rozebrané zdi, které posloužily jako stavební materiál pro nové domy v okolí. Dnes je toto místo chráněno jako tichý svědek dávných časů. Než se s vámi rozloučím, dovolte mi pozvat vás k dalšímu prozkoumání. Projděte se pomalu po obvodu někdejšího opevnění, vnímejte tvar terénu, zkuste očima vycítit, kudy vedly přístupové cesty a kde stávalo hlavní obydlí šlechtice. Nechte promluvit svou fantazii a představte si dusot koní, křik stráží na valech a ruch středověkého statku. Děkuji Vám, že jste poslouchali tohoto audio průvodce, doufám, že pro vás byla tato zastávka obohacující, a přeji vám krásný zbytek dne při objevování dalších historických pokladů naší krajiny. Na shledanou.