Usedlost Hrdlořezská čp. 2 Usedlost

Vítejte v Hrdlořezích. Právě teď stojíte přímo před historickou usedlostí s popisným číslem dvě, která se nachází v samém centru bývalé návsi. Jakmile se rozhlédnete kolem sebe, ucítíte, jak na vás z tohoto místa dýchá nefalšovaná atmosféra starých časů. Před vámi se rozprostírá cenný příklad lidové architektury přímo na území hlavního města Prahy, což je samo o sobě v dnešní uspěchané metropoli velkou vzácností. Jde o uzavřený areál, který tvoří obytná budova, stodola, stáje, chlévy a masivní vstupní brána. Pojďme společně odhalit vrstvy času, které se v těchto zdech skrývají.

Historické jádro této usedlosti sahá překvapivě hluboko do minulosti, až do období třicetileté války, tedy do let šestnáct set osmnáct až šestnáct set čtyřicet osm. Představte si, že v době, kdy Evropu zmítaly válečné konflikty a neklid, zde na tomto místě začaly vznikat základy stavby, která přežila do dnešních dnů. Samozřejmě, během staletí se tvář usedlosti proměňovala. Kolem roku osmnáct set bylo vytvořeno jádro těch současných staveb, které tvoří základní stavební kostru areálu. Další zásadní mezník přišel v roce tisíc devět set třicet dva, kdy celý areál prošel velkou úpravou po předchozím požáru a obytná budova byla kompletně přestavěna. Jména konkrétních stavitelů či architektů se bohužel v mlhách času ztratila, ale tvůrci těchto zdí zanechali v každém cihlovém spoji otisk poctivé lidské práce.

Nyní věnujte pozornost samotné architektuře a detailům, které máte přímo před očima. Obytná budova vás jistě zaujme svým uličním, dvouosým průčelím. Když se na něj pozorně zadíváte, všimněte si ve výklenku umístěné lidové sochy svatého Václava, která celému průčelí vévodí a shlíží na kolemjdoucí. Zrak můžete stočit také na hospodářské části areálu. Stodola a částečně ubourané stáje jsou vybudovány z tradičního opukového zdiva, které je pro tuto oblast tak typické. Pokud se podíváte blíže na stěny stodoly, uvidíte ve zdivu úzké štěrbiny, které tam kdysi plnily své specifické praktické účely. Celý uzavřený dvůr působí velmi celistvě a dává tušit, jak zde lidé v minulosti hospodářsky žili.

Když se zamyslíme nad lidmi, kteří zde žili a pracovali, příběhy sice nezanechaly konkrétní jména slavných osobností, ale o to silnější je příběh samotného místa. Usedlost byla svědkem proměn venkovské zástavby v městskou periferii, pamatuje ohně, které ničily majetek, i následné nezlomné snahy lidí vše znovu vystavět a opravit. Každá generace, která tu hospodařila, přidala kousek sebe, ať už šlo o zedníky po požáru v roce tisíc devět set třicet dva, nebo o ty, kteří před staletími zakládali první opukové zdi.

Zajímavostí, která stojí za hlubší zamyšlení, je právě kontrast mezi pohnutým vznikem za třicetileté války a houževnatostí, s jakou objekt odolával zkouškám osudu. Oheň v roce tisíc devět set třicet dva sice poničil velkou část areálu, ale touha obnovit domov byla silnější, a tak usedlost vstala z popela do podoby, kterou obdivujeme dnes jako chráněnou nemovitou kulturní památku České republiky.

Doufáme, že se vám tato procházka historií Hrdlořez líbila. Až budete pokračovat ve svém objevování Prahy, vzpomeňte si na ticho a sílu starých opukových zdí, které vás právě doprovázely. Děkujeme za váš čas a přejeme vám krásný zbytek dne.