Velký Bor je zaniklý hrad ve stejnojmenné vesnici v okresu Klatovy, který se nacházel v nadmořské výšce 450 metrů v místech dnešní školní budovy čp. 49. Výstavná kaple, která zde dříve stávala, svědčí o jeho někdejší důležitosti. Dnes z něj zbývají pouze fragmenty zdiva a zbytky kaple zasvěcené svatému Burianovi.

Počátky hradu nejsou zcela jasné. Tradičně se za zakladatele považuje Půta z Potštejna, kterému jej v roce 1304 věnoval král Václav II. výměnou za polovinu Litic. Archeologický výzkum však potvrdil, že hrad vznikl již v třináctém století. Existuje také zpráva z roku 1283, kdy byl hrad v majetku krále Václava II., což nasvědčuje jeho královskému původu, nebo by mohl sloužit jako náhrada za zaniklou Prácheň.

Vlastnictví hradu se postupně přesouvalo mezi různé osobnosti. Václav II. jej nejprve daroval Jetřichovi, zvanému Špacman, ten jej ale brzy vrátil panovníkovi. V roce 1304 se stal součástí Půtova majetku. Po Půtově smrti připadl hrad synovi Vilémovi, kterého provázela manželka Benedikta a který měl syny Oldřicha a Viléma z Boru. Po Vilémově smrti před rokem 1331 zdědili bratři dvě třetiny hradu; zbývající třetinu vlastnil Bušek z Boru, který ji v roce 1334 prodal Oldřichovi za 200 kop grošů. Součástí prodeje byla i práva z Boru, popluží v Jetenovicích a dvůr v Počeplicích.

Oldřich se Vilémem, zřejmě bez vlastních potomků, darovali v roce 1336 Bor s přilehlými vesnicemi, převážně z oblasti u Sušice, zderanskému klášteru. Převod potvrdil 10. února 1336 kralj Jan Lucemburský a zároveň osvobodil klášterní panství od královských daní. Bratři si ovšem vymínili právo užívat statek do své smrti; Oldřích se zmiňuje ještě v roce 1342.

Koncem čtrnáctého století se hradu násilně zmocnil Dobeš z Bron, což vedlo ke sporu s klášterem. Ten se obrátil na Svatý stolec; soudce určený opat strahovský vydal v roce 1401 klatbu proti Dobeši, jeho manželce a jejich pomocníkům. V roce 1420 zastavil král Zikmund městečko Janovi a Vilémovi z Rýzmberka, jejichž potomci jej drželi až do roku 1481. V roce 1519 bylo panství připojeno k Horažďovicím, není ovšem jisté, zda se hrad v té době ještě nacházel.

Hrad zanikl nejpozději během husitských válek. V roce 1765 byla jeho zřícenina rozebrána při stavbě špitálu s kaplí, který byl v roce 1810 přestavěn na dochovanou školu. Při budování inženýrských sítí byly později odkryty fragmenty obvodové zdi se štěrbinkovitým okénkem a jiné středověké zbytky. Jediným výraznějším stavebním pozůstatkem zůstává jednolodní kaple, původně zasvěcená svatému Burianovi. Byla sklenuta dvěma poli bezžeberné klenby oddělovanými pasem a disponovala věží a emporou. Empora byla během některé gotické přestavby zrušena a z téže doby pochází nová jižní zeď kaple.