Věžový vodojem Vodárenská věž

Vítejte v Opavě, v části Předměstí. Zastavte se na chvíli a podívejte se před sebe. Stojíte před stavbou, která na první pohled může působit neobvykle, možná i trochu tajemně. Je to věžový vodojem. Všimněte si jeho zvláštní podoby. Nejde o masivní zeď, jak jsme u starých vodních zásobníků zvyklí, ale o takzvaný otevřený skelet. Vidíte ty čtyři silné pilíře, které drží celou konstrukci? Právě tento vzdušný vzhled je tím nejvýraznějším rysem, který vás v tomto místě vítá.

Pojďme se teď společně vrátit v čase o více než sto let dozadu, do období, kdy se Opava měnila a modernizovala. Byl rok tysíc devět set sedm. V té době město čelilo výzvám, které doprovázely růst všech velkých center té doby. Bylo potřeba vyřešit otázku hygieny a odvodu nečistot. Právě tehdy začala výstavba hlavních stok kanalizačního systému v Opavě. Celý tento ambiciózní plán připravili dva vzdálený inženýři, Eduard Bodenseher a Rudolf Nemetschke. Jejich vizí bylo vytvořit systém, který by zajistil čistotu a zdraví obyvatel města.

Tento vodojem, před kterým nyní stojíte, byl součástí tohoto velkého plánu. O několik let později, v roce tysíc devět set jedenáct, jej postavila firma Ed. Ast a společnost. A právě zde přichází ten nejzajímavější moment. Všimněte si materiálu, ze kterého je věž postavena. Je to železobeton. V té době šlo o naprosto novodobý a revoluční materiál. Tato stavba byla totiž jako první svého druhu na území dnešní České republiky postavena právě v této otevřené železobetonové konstrukci. Představte si, jakou odvahu a technickou zručnost museli stavitelé mít, když zkoušeli něco, co v našich zemích tehdy ještě nikdo v této podobě nepostavil.

Nyní věnujte pozornost samotné architektuře a zkuste sledovat linie stavby odspodu nahoru. Podívejte se na základnu. Věž má čtvercový půdorys, což tvoří stabilní základ. Vidíte ty čtyři pilíře? Sledujte, jak stoupají vzhůru a postupně se k sobě sbíhají. Tato geometrická hra vytváří dynamický dojem a směřuje váš pohled k vrcholu. Na konci těchto pilířů se nachází kruhová deska. Tato deska nese samotnou nádrž, která má tvar válce. Je sice malá, její objem je pouhých osmnáct metrů krychlových, ale pro svůj účel byla naprosto dostatečná.

Když pohlédnete úplně nahoru, uvidíte zakončení věže. Nádrž je přikrytá střechou ve tvaru zvonu, kterou navýší lucerna. Celý tento vzhled je typickým příkladem technické secese. Secese byla stylem, který hledal krásu v nových formách a v kombinaci funkce s uměleckým přístupem. Zde vidíme, že i čistě technický objekt, jako je vodojem, mohl mít svou estetickou hodnotu. Inženýři a architekti se nesnažili stavbu schovat, ale naopak její konstrukci ukázali jako součást krásy.

Možná vás napadne otázka, proč byl tento vodojem vůbec potřeba a k čemu přesně sloužil. Odpověď nás zavede do roku tysíc devět set třináct, kdy byla dokončena výstavba čistírny odpadních vod. Vodojem nebyl určen pro pitnou vodu pro obyvatele, ale zajišťoval zásobování čistírny takzvanou užitkovou vodou. Byla to tedy čistě technická pomůcka, bez které by moderní čistírna v té době nemohla správně fungovat. Je fascinující pomyslet si, že tato elegantní věž byla v podstatě srdcem technického systému, který udržoval město v čistotě.

Klíčovými osobnostmi, které za vznikem tohoto díla stály, byli zmíněný Eduard Bodenseher a Rudolf Nemetschke. I když dnes jejich jména nemusí být každému domácím, jejich práce v Opavě zanechala stopu, která přetrvává dodnes. Díky jejich plánování a odvaze zkusit nové materiály můžeme dnes obdivovat tento unikátní kousek technické architektury.

Zajímavostí, která vás možná zaujme, je právě to, že tato stavba byla v roce tysíc devět set jedenáct skutečným průlomem. V té době se železobeton začínal prosazovat v průmyslu, ale použít jej pro otevřenou konstrukci vodojemu bylo velmi odvážné. Tato věž tak sloužila nejen jako zásobnice vody, ale i jako sorts technický experiment, který dokázal, že nový materiál je spolehlivý a zároveň může být krásný.

Dlouhá léta tato stavba sloužila svému účelu, až nakonec byla uznána jako důležitá součást našeho dědictví. V roce dva tisíce pět ji Ministerstvo kultury České republiky oficiálně prohlásilo za kulturní památku. Tímto krokem byl uznán její unikátní charakter a historický význam pro celou zemi. Už to není jen starý technický objekt, ale chráněný kousek historie, který vypráví o ambicích, pokroku a odvaze počátku dvacátého století.

Když se teď naposledy podíváte na celou stavbu, zkuste vnímat atmosféru tohoto místa. Předměstí Opavy takto uchovává památku doby, kdy se věřilo v nekonečný pokrok techniky a kdy i obyčejná vodní nádrž mohla být dílem umění. Je to tiché svědectví o tom, jak se město Opava stávalo moderním centrem.

Děkuji, že jste mě doprovázeli u tohoto krátkého výkladu. Doufám, že vás tento neobyčejný železobetonový skelet zaujal a že nyní vidíte v této věži víc než jen starý beton. Pozvívám vás k dalšímu prozkoumání okolí a objevování dalších skrytých koutů našeho města. Přeji vám příjemnou pokračování vaší cesty a krásný den v Opavě. Rozloučím se s vámi a nechávám vás, abyste si v klidu vychutnali pohled na tuto unikátní památku.