Vila Wittal Vila

Vítejte v brněnských Pisárkách. Zastavte se na okamžik, nadechněte se a podívejte se před sebe. Stojíte před budovou, která je mnohem více než jen obyčejným domem. Je to tichý svědek bouřlivého století, místo, kde se střetla odvaha moderní architektury s krutostí historie. Před vámi se tyčí Vila Wittalových, stavba, která i dnes, po mnoha desetiletích, působí velmi zvláštně a zároveň přitahujícím způsobem. Vnímejte její celkový ráz a atmosféru, která ji obklopuje. Je to místo, které v sobě nese vrstvy naděje, tragédie a současného snahání o nápravu.

Pojďme se nyní vrátit v čase o téměř století zpět, do roku tisíc devět set třicet dva. V té době bylo Brno jedním z nejmodernějších měst Evropy a v Pisárkách vznikal tento ambiciózní projekt. Vila byla navržena architektem jménem Heinrich Blum. Pro rodinu Wittalových, úspěšných židovských podnikatelů, měla být tato stavba ztělesněním jejich společenského postavení, ale i jejich vkusu. Johann Wittal, jeho manželka Friederike a jejich děti Ida a Adolf zde hledali domov, který by odpovídal duchu doby. Byl to čas optimismu, kdy se věřilo, že nová architektura může změnit životy lidí k lepšímu, že čistota linií a světlo přinesou zdraví a prosperitu.

Nyní věnujte pozornost samotnému vzhledu vily. Pokud se podíváte pozorně na její tvary, uvidíte, že nejde o strohý, hranatý kvádr. Stojíte před jedním z nejvýznamnějších příkladů funkcionalismu v Brně, ale s velmi zajímavým přídavkem. Architekt Blum totiž do projektu vložil prvky takzvané organické architektury. Všimněte si těch zaoblených tvarů, které zjemňují přísnost moderní stavby. Tyto obluky působí přirozeně, skoro jako by budova vyrostla ze země nebo byla vytesána z jednoho kusu materiálu.

Podívejte se ještě jednou pozorně na detaily. Všimněte si prvků, které připomínají námořní architekturu. Tyto námořní detaily byly v té době velmi módní a měly evokovat pocit svobody, cestování a otevřenosti světu. Představte si, jak se v roce tisíc devět set třicet dva tato vila v okolí Pisárek vznášela jako moderní loď v zeleném moři zahrad. Všechno na ní bylo promyšleno tak, aby sloužilo člověku, aby bylo funkční a zároveň esteticky přitažlivé. Právě tato kombinace přísného funkcionalismu a měkkých, organických linií činí z vily unikátní kousek brněnského dědictví.

Bohužel, příběh rodiny Wittalových v tomto domě nebyl dlouhý ani šťastný. Jakmile se v roce tisíc devět set třicet devět stromy změnila politická situace a nad zemí zavládl teror, tato vila se stala terčem. Právě v tomto roce byla budova zabavena gestapem. Johann, Friederike, Ida a Adolf byli ze svého domova násilně vystěhováni. Představte si ten moment, kdy lidé, kteří si vybudovali svůj sen o moderním životě, museli opustit vše, co vlastnili. Jejich osud byl tragický a vili se stala symbolem vyvlastnění a utrpení židovských rodin během druhé světové války.

Po skončení války se vila nevrátila do rukou svých původních majitelů, ale její historie pokračovala v jiném, státním duchu. Budova byla využívána pro státní účely, což v té době znamenalo, že v jejích prostorách pobývali lidé s velkou mocí. Mezi osobnostmi, které s vilou spojujeme z tohoto období, jsou například Klement Gottwald nebo Vladimír Matul. Také zde působil Otto Koslowski. Vila tak z luxusního rodinného sídla přejšla v roli administrativního nebo reprezentativního prostoru státu. Je fascinující a zároveň mrazivé přemýšlet o tom, jak se v jedné budově střídaly tak odlišné světy. Od židovských podnikatelů přes nacistické vyvlastnění až po vrcholné představitele socialistického režimu.

Možná vás teď napadne otázka, proč je tato vila tak důležitá právě dnes. Odpověď leží v uznání její hodnoty. V roce tisíc devět set osmdesát pět byla vila oficiálně prohlášena kulturní památkou. Stát si uvědomil, že architektura Heinricha Bluma je nenahraditelná a že budova v sobě nese příliš mnoho vrstev historie na to, aby byla zapomenuta nebo zbourána.

A nyní přicházíme k té nejnovější kapitole, která se píše právě teď. V roce dva tisíce dvacet čtyři byla vila převzata muzeem. To je moment velkého obratu. Budova nyní prochází rekonstrukcí a připravuje se na své budoucí využití. Vila Wittalových se stane místem zvaným Štetl, což bude centrum židovské kultury. Je to hluboce symbolické. Místo, které bylo z rodiny Wittalových vytrženo násilím a nenávistí, se nyní vrací k žádovům kořenům. Bude zde být připomínán život a kultura lidí, kteří tuto vilu stvořili, a zároveň bude sloužit jako prostor pro vzdělávání a setkávání.

Zajímavostí, která vás možná zaujme, je právě ten kontrast mezi vnější formou a vnitřním obsahem. Zatímco zvenku vidíte námořní detaily a zaoblené tvary, které mluví o touze po svobodě a modernitě, vnitřní historie vily mluví o uvěznění, vyhnanství a ztrátě. Tato vila je jako kniha, kde každá místnost a každý roh vypráví jiný příběh. Je to záhada o tom, jak může být jedna budova zároveň tak krásná a tak bolestivá.

Když se nyní znovu podíváte na fasádu, zkuste vnímat nejen beton a tvary, ale i lidi, kteří zde žili. Představte si Johannovy kroky v chodbách, Friederikiny rozhovory v obývacím pokoji a děti, které zde krátce strávily své mládí. Vnímejte ticho, které v budově dnes panuje, ale které v budoucnu naplní hlasy návštěvníků centra židovské kultury.

Vila Wittalových není jen památkou architektury, je to památník lidské existence. Je to připomínka toho, že i když se snažíme stavět domovy, které jsou funkční a moderní, skutečnou hodnotu jim dávájí lidé a jejich příběhy. A i když byly tyto příběhy někdy přerušeny tragicky, paměť v kameni a betonu přetrvává.

Nyní vás zveme, abyste si vilu prohlédli zblízka. Projděte se kolem ní, všímejte si těch jemných obluků a přemýšlejte o tom, jak se v tomto místě prolíná minulost s přítomností. Doufáme, že vám tento krátký výlet do historie pomohl vidět v této budově víc než jen krásný dům. Je to most mezi dobou naděje z roku tisíc devět set třicet dva a dnešním snaháním o srozumění a památování.

Děkujeme, že jste s námi strávili tento čas u vily Wittalových. Přejeme vám příjemnou pokračování ve vašem objevování brněnských Pisárek a jejich skrytých pokladů. Na shledanou.