Zálužská ulice v Hloubětíně na Praze 14 vznikla a byla pojmenována v roce 1933 podle středočeské obce Záluží v okrese Praha-východ. Ulice začíná na Zelenečské a končí u podjezdu Turnovsko-pražské dráhy, přičemž na ulici nad tratí navazují cesty vedoucí k zahradnickým osadám, které Geoportál Praha zahrnuje jako součást Zálužské. Má severojižní průběh a protíná ji frekventovaná ulice Kolbenova, hlavní severní hloubětínská tepna.

Původní podoba ulice se však výrazně změnila. Až do šedesátých let dvacátého století byla ulice delší – stáčela se od ulice Poděbradské na sever ke hřbitovu v lokalitě bývalého Vetiškova náměstí, kde se také nacházela hloubětínská sokolovna. Trasu tohoto původního úseku dodnes částečně kopíruje pěší cesta. Zásadní proměnu přinesla stavba sídliště Hloubětín v šedesátých letech – čtyřpodlažní domy nově zčásti posunuly a vymezily ulici.

Na východní straně severního úseku ulice se nachází Hloubětínský hřbitov, založený v roce 1904, a nedaleko něj letní jízdárna Quo Vadis. Paměť čtvrti nese také Hloubětínská sokolovna, která stávala na čísle 56. Místní sokol byl založen v roce 1896. V noci z 23. na 24. ledna 1926 vyhořela budova během sokolských šibřinek, členská základna si ji však znovu vybudovala. Na západní straně ulice se dnes nachází supermarket s parkovištěm, ilustrující moderní orientaci čtvrti na obchod a služby.

Zálužská ulice vypráví příběh postupného vývoje jedné pražské čtvrti. Od své doby vzniku v roce 1933 přes socialistickou přestavbu šedesátých let až do dnešních dnů lze v jejích vrstvách sledovat, jak se měnila urbanistická struktura Hloubětína, jak staré stavby ustupovaly nové zástavbě a jak se topografie osídlení v průběhu času přepisuje.