Děčínský zámek má hluboké kořeny v raném středověku. Předpokládá se, že na současném místě stávalo raně středověké hradiště, jehož existence je doložená písemnými prameny v období od 10. do 13. století. V polovině 13. století zde vznikl královský kamenný hrad, který podle historika Augusta Sedláčka založil Heřman ze Šumburka poté, co jej v roce 1249 obdržel od krále Václava I. Následující léta se o hrad táhly různé vlivy – v neuspořádaných časech po smrti Přemysla Otakara II. jej přechodně ovládl Jan z Michalovic, vrácen však byl do královských rukou až v roce 1283. Později se stal součástí majetku šlechty, jeho nároky však dlouho zůstávaly nejisté.

Zásadní změnu přinesl rok 1305 či 1316, kdy si hrad podrželi bratři z čelediny Vartenberka. Rod Vartenbergů patřil k nejdůležitějším vlastníkům a Děčín zůstal v jejich rukou až do roku 1511. V jejich éře se Děčín stal střediskem panství, a přestože se majetek v průběhu generací dělil mezi jednotlivé členy rodiny, hrad si zachovával svůj strategický i společenský význam. Během husitských válek v roce 1423 vypálilo město Děčín husitské vojsko vedené hejtmanem Janem Žižkou, což svědčí o vojenském potenciálu tohoto místa.

Druhá polovina 16. století přinesla zásadní proměnu vzhledu hradu. Páni z Bünau, kteří si jej mezi tím přivlastnili, nechali starý gotický hrad přestavět na renesanční zámek. Tím se mění jeho charakter – z čistě vojenské stavby se stává vesnická rezidence. Dalším významným vlastníkem se stali Thun-Hohensteinové, kteří zámek vlastnili v letech 1628 až 1932 a ponechali na něm stopy barokního a klasicistního slohu. I pod jejich správou si zámek dlouho zachovával vojenský smysl – až do 18. století plnil funkci důležité zemské pevnosti, kterou často obléhala a dobývala cizí i císařská vojska.

Dnes je děčínský zámek chráněn jako kulturní památka. Majitelem je statutární město Děčín. Stavba vyrostlá z pískovcové skály nad soutokem Labe a Ploučnice představuje fascinující vrstvu dějin – od raného středověku přes gotiku, renesanci, barok až do klasicismu. Na zámku se zrcadlí měnící se role staveb v čase: z vojenské pevnosti se postupně stal panské sídlo, které si však zůstalo mocným symbolem moci po staletí. Páteřičem jeho příběhu je krajina Děčína a okolí, kam hrad připomíná průběh dějin, když se jeho věže tyčí nad slitím dvou řek. >>>>