železniční most Děčín - Horní Žleb Železniční most

Železniční most Děčín – Horní Žleb, oficiálně známý jako železniční most v km 458,755 trati (Vídeň NWB) – Kolín – Děčín východ, je ocelová příhradová konstrukce přes Labe na trati 073 mezi stanicemi Děčín východ a Děčín-Prostřední Žleb. Tento most je nejníže položeným přechodem přes Labe na území České republiky, který řeku překonává pod úhlem 45°. Během výstavby v letech 1873–1874 byl nejdelším železničním ocelovým mostem na českém území a dodnes je považován za významnou technickou památku s bohatou historií spojenou s vodárenskou infrastrukturou města Děčín.

Most byl postaven společností Rakouská severozápadní dráha, realizací vídeňské firmy Gebrüder Klein a Schmoll & Gaetner. Koncept železnice v labském údolí navrhl Konrad Wilhelm Hellwag, stavební ředitel Rakouské severozápadní dráhy. Původní jednokolejná konstrukce z roku 1874 byla umístěna na spodní části dvoukolejné stavby vlevo. Most obsahoval také vodovod s pitnou vodou od pramenů v Horním Žlebu a Čertově vodě do Děčína, což ukazuje na jeho víceúčelové využití.

Celková délka mostu je přibližně 252 metrů, rozdělená na pole 25-101-101-25 metrů. Most má pilíř uprostřed řeky a dva pilíře u břehů s předmostími. Opěry a pilíře jsou tvořeny tesanými kvádry jemnozrnného pískovce z několika kamenolomů v oblasti Labských pískovců, spojenými hydraulickou vápennou maltou z rakouského Kufsteinu. Při stavbě pilířů byly překonány usazeniny o mohutnosti 7–10 metrů, aby stály na skalnatém podloží.

V roce 1916 byla postavena nová mostní konstrukce na pravé straně, která kopírovala původní design s vyšší nosností. Původní levá konstrukce byla vyloučena z provozu a po snesení vodovodního řadu města Děčína v roce 1927 byla následně v letech 1927 a 1928 demolována. Most nikdy nebyl zdvojkolejněn, zůstal tedy jednokolejný i po dostavbě druhé části. V 60. letech 20. století byla trať elektrizována a most natřen.

Do roku 2022 byl most jedním z posledních příhradových mostů s zachovalými původními konstrukcemi na hlavních českých železničních tratích. Stávající most se nacházel v technicky nevyhovujícím stavu: mnoho prvků bylo poškozeno korozí, ocel neměla dostatečnou odolnost proti křehkému lomu a obsahovala bubliny CO. Životnost prvků mostovky byla vyčerpána cyklickým zatížením. Na konstrukcích č. 2 a 3 byla minimální vzdálenost 1789 mm, což neodpovídalo požadované volné šířce minimálně 3000 mm ve staničním obvodu. Rychlost byla omezena na 30 km/h a uvažovalo se o snížení na 10 km/h.

Proto v letech 2022–2023 (zahájení výluky 1. března 2022) proběhla jeho kompletní rekonstrukce, která zahrnovala náhradu nosné konstrukce a sanaci spodní stavby. Celková hmotnost více než 200 m dlouhé ocelové konstrukce je přibližně 1741 tun. Nová konstrukce tvarově a rozměrově vychází z původní ocelové konstrukce. V hlavních otvorech je ocelová příhradová s dolní ortotropní mostovkou s průběžným kolejovým ložem, v krajních polích spřažená ocelobetonová s horní železobetonovou mostovkou. Po opravě se rychlost zvýšila na 50 km/h.

26. října 2016 bylo Národním památkovým ústavem navrženo prohlášení mostu za kulturní památku. Magistrát i krajský úřad souhlasili s návrhem, ale vlastník se nevyjádřil. Ministerstvo kultury 29. března 2018 prohlásilo most za kulturní památku. Správa železniční dopravní cesty podala proti rozhodnutí rozklad 18. dubna 2018. Ministr kultury vrátil věc ministerstvu novému projednání. 22. března 2019 rozhodlo ministerstvo kultury o neprohlášení mostu za kulturní památku, což nabylo právní moci 9. dubna 2019. Tento proces ukazuje na komplikovaný vztah mezi ochrannou péčí a provozní potřebou železniční infrastruktury.

Most nadále slouží jako součást hlavní železniční tratě spojující Vídeň s Kolínem a Děčínem, přepravuje osobní i nákladní vlaky. Jeho poloha v Děčíně I-Děčín zajišťuje přístupnost z obou břehů Labe. Vzhledem k rekonstrukci z let 2022–2023 představuje most aktuální příklad zachování historické konstrukce s moderním technickým řešením, kde nová nosná konstrukce respektuje původní tvar a rozměry.

Most Děčín – Horní Žleb spojuje historickou železniční techniku 19. století s aktuálními dopravními potřebami a představuje doklad vývoje stavebnictví v labském údolí. Jeho existence připomíná význam železniční sítě pro propojení českých zemí s Rakouskem a celou střední Evropou. Stojí za návštěvu pro všechny, kteří mají zájem o železniční stavby, technickou historii nebo chtějí pozorovat funkční dopravní stavbu s bohatým osudem.