Zámek Nelahozeves (německy Schloss Mühlhausen) leží v obci stejného jména přibližně 25 kilometrů severně od Prahy na vyvýšené skále nad Vltavou. Jde o stavbu ze 16. století, kterou lze řadit mezi nejvýznamnější pozdně renesanční objekty v Čechách. Zámek je chráněn jako kulturní památka a nabízí veřejnosti přístup k rodové Lobkowiczké sbírce umění i k vzpomínkám na dávnou intelektuální historii jeho zdí.

Stavbu zámku zahájil v roce 1553 Florián Gryspek z Gryspachu, poradce českého krále Ferdinanda I., který Nelahozeves získal devět let dříve. Gryspek si vybral toto místo pro strategickou blízkost k Praze i pro jeho ideálnost jako reprezentačního sídla. Zaměřil se na italskou renesanční architekturu, vytvořil monumentální tříkřídlou budovu, která se stala prvním výrazným ohlasem vlivu architekta Andrey Palladia v Čechách. Spolu s gryspekovským zámkem v Kaceřově na západu Čech představují oba stavby počátek tohoto architektonického směru na českých územích.

Nelahozeves se však stal více než architektonickým počinem. Florián Gryspek zde shromažďoval své sbírky – rozsáhlou knihovnu, klenotnici a galerii obsahující převážně díla vlámských mistrů. Mezi vzácnostmi se nacházel portrét Jana Žižky. Zámek se stal kulturním centrem, kam se sjížděli učenci a vzdělaní humanisté z českých zemí. Zde přednášel humanistický básník Matyáš Kolín, kterého Gryspek sponzoroval po jeho ztrátě majetku. Scházeli se zde také básníci Johann Serifaber, Martin Hanno, David Crinitus z Hlaváčova, Salomon Fraceltius a Tomáš Mitis. Setkávali se v reprezentativním sále zvaném Ráj – biblicky znějící název symbolizující „místo vyvolených" – který si uchoval svou funkci a jméno až do 19. století, kdy jej později zaměnili za „rytířský sál".

Florián Gryspek zemřel v Nelahozevsi 29. března 1588. Zámek zdědil jeho nejmladší syn Blažej, který v něm nadále hostil učence a organizoval setkávání humanistických a literárních kruhů. V roce 1595 se oženil s Ofkou z Bubna, dcerou svého souseda Václava z Bubna. Spolu s manželkou dokončil stavební práce na východním křídle se dvorem s arkádami, o čemž svědčí letopočty vytesané nad portálem z let 1613 a 1614. Když se v roce 1618 zapojil do stavovského povstání, následoval jej i jeho zeť David Boryně z Lhoty. Blažej zemřel měsíc po Bitvě na Bílé hoře v prosinci 1620, tedy v hořké chvíli porážky stavovského odboje.

Přestože byla jeho závěť později prohlášena za neplatnou kvůli účasti v povstání, zámek zůstal majetkem jeho manželky Ofky. Ta ovšem čelila vysokým dluhům a rozhodla se odstěhovat, předavši zadlužený majetek své dceři Veronice.

Dnes patří zámek Lobkowiczům a veřejnosti zůstává běžně přístupný. Návštěvníci tak mohou nahlédnout do doby, kdy byla Nelahozeves centrem české humanistické inteligence a jedním z prvních významných sběratelských sídel na českých územích.