kostel svatého Ondřeje v Nelahozevsi Kostel

Kostel svatého Ondřeje v Nelahozevsi je gotický památník z 14. století, který prošel neogotickou přestavbou v 18. a 19. století. Nachází se v centrální části obce Nelahozeves v okrese Mělník, Středočeský kraj, poblíž železniční trati Praha – Děčín na levém břehu Vltavy. Je známý svým historickým vývojem a bohatým vybavením.

První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1352, kdy byl farním chrámem. Později se stal filiálním, v roce 1787 lokalií a dne 21. března 1857 opět farním. Vlastnictví objektu se časem měnilo; původně patřil českému knížeti a poté pražské kapitule, než se vrátil pod panovníka. V roce 1469 král Jiří z Poděbrad věnoval obec svému rádci Řehoři z Heimbruku, po němž následovala střídavost majitelů. V roce 1544 získal obec Florián Gryspek z Gryspachu, který zbořil tehdejší tvrz a postavil nynější zámek. Od roku 2005 má kostel status filiálního chrámu pod správou Římskokatolické farnosti Kralupy nad Vltavou.

Architektonicky je to obdélníkové jednolodní zařešení s užším presbytářem orientovaným na východ. Presbytář má pětihranný půdorys a je zvenčí podporován opěráky, přičemž na jeho severní straně se nachází malá sakristie. Západní průčelí je ploché bez věže. Na ose průčelí je portál s nad ním sdruženými okny ve lomeném oblouku a drobnou rozetou ve štítu. Rozích jsou šikmé podpěráky. Do kostela vedou tři vchody: hlavní ze západního průčelí, druhý z předsíně přistavěné k jižní straně lodi a poslední do sakristie. Hlavní portál je sedlového typu s nadpražní římsou, zatímco ostění jižního vchodu má žlábkový profil. Vchod do sakristie je ozdoben jednoduchou šambránou. Okna v lodi i presbytáři mají šikmé nálevkovité špalty. Kostel je omítnutý, natřen bíle a má sedlovou střechu. Předsíně i sakristie jsou zastřešeny valbou s oblounovými okapními římsami. Na hřebeni lodi se nachází osmihranný sanktusník s jehlovou střechou, ve kterém je malý zvon používaný při mších.

Interiér obsahuje v poli presbytáře žebrovou křížovou klenbu se zaklenutým paprsčitým závěrem. Žebra mají klínovitý profil a kulaté svorníky na místech protnutí, svedená do válcových přípor na konzolách ve tvaru jehlanu nebo maskaronu. Loď a presbytář odděluje mírně lomený vítězný oblouk. Loď je zastropena dřevěným trámovým stropem s omítnutým záklopem, podlaha je vydlážděna červenou a žlutou dlažbou na koso. V západní části se nachází kůr podepřený štíhlými dřevěnými sloupy s schodištěm vedoucím nahoru. Sakristie i předsíně jsou zaklenuty českou plackou.

Mezi významné vybavení patří varhany z roku 1881 od Karla Sniffnera, atypické svým šesti rejstříky. V presbytáři se nachází gotický kamenný nástěnný sanktuář s lomeným obloukem a skruží. Hlavní oltář pochází z druhé čtvrtiny 18. století s obrazem svatého Ondřeje. Na stěnách jsou dva náhrobníky: znakový z roku 1586 a figurální z roku 1613. Kostel obsahuje rokokovou kazatelnu a barokní kamennou křtitelnici z první poloviny 18. století, použitou při křtu Antonína Dvořáka. Při rekonstrukci byly obnoveny výplně lomených oken s novými vitrážemi vybranými na základě studentské soutěže.

Kostel svatého Ondřeje představuje cenný soubor architektonických a uměleckých prvků, dokumentující vývoj regionu od středověku po moderní dobu. Je to místo hodné návštěvy pro každého zainteresovaného o historii a sakrální architekturu.