Zámek Ploskovice stojí v obci Ploskovice v okresu Litoměřice v Ústeckém kraji, přibližně šest kilometrů východně od Litoměřic. Areál zámku a parku je od roku 2002 chráněn jako národní kulturní památka, jejíž správu a veřejné zpřístupnění zajišťuje Národní památkový ústav.

Místo dnešního zámku mělo bohatou historii již před vznikem barokní stavby. Prvním panským sídlem byla johanitská komenda, kterou přestavěli na tvrz v druhé polovině patnáctého století. V šestnáctém století za Jana Habarta z Vřesovic, přibližně mezi lety 1545 a 1575, se tvrz proměnila na renesanční zámek. Během třicetileté války byl ploskovický zámek vypleněn několikrát.

Zásadní změna přišla v polovině sedmnáctého století. Po smrti hraběte Jindřího Šlíka roku 1650 zdědila ploskovické panství jeho dcera Marie Sidonie. Ta se provdala za Ottu Antonína z Trauchburgu a předpokládá se, že právě ona nechala zámek upravit a možná rozšířit v baroko.

Stavbou dnešního vrcholně barokního zámku se proslavila Anna Marie Františka Toskánská. Po odloučení od svého manžela Giana Gastona Medicejského se odstěhovala do Ploskovic ze Zákup. Údajně zde bydlela na starém sousedním zámku a osobně dohlížela na stavbu nové budovy. Výstavba stála obrovské peníze, údajně přes milión zlatých. Aby tyto vysoké náklady utajila, spálila všechny účty. Dokumenty z počátku stavby se nedochovaly, ale kolem roku 1725 již probíhaly dokončovací práce. Jméno architekta zůstalo neznámé, ačkoli se podle slohového rozboru uvažuje o tom, že jím mohl být Octavio Broggio, Václav Špaček nebo Kilián Ignác Dientzenhofer.

Po smrti Anny Marie Františky v roce 1741 jej zdědila Marie Anna Karolína Neuburská, v roce 1753 pak její syn Klement František de Paula. Protože Klement František neměl potomky, připadl majetek bavorskému kurfiřtovi Maxmiliánu Josefovi Bavorskému. Ten měl v Čechách hlavní sídlo v Zákupech, zatímco ploskovický zámek obývali jen úředníci.

V druhé polovině osmnáctého století se podmínky poddaných zhoršovaly. V roce 1775 vypuklo na ploskovickém panství velké selské povstání namířené proti vrchnostenskému vrchnímu Antonínu Mölzerovi. Povstání bylo potlačeno a několik jeho vůdců bylo popraveno v Litoměřicích, ale zároveň došlo ke zmírnění robotních povinností.

Po smrti Maxmiliána Josefa Bavorského bez potomků připadlo panství Karlu Augustu Zweibrückenskému. Poslední příslušník jeho rodu vlastnící Ploskovice, Maxmilián Josef IV., zemřel roku 1825. Roku 1805 zámek získal arcikníže Ferdinand III. Toskánský, o dva roky později bylo k němu připojeno zahořanské panství. Původní barokní stavba se mezitím natolik poškodila, že byla zbořena roku 1816.

Po abdikaci rakouského císaře Ferdinanda I. a nástupě Františka Josefa I. v bouřlivém roce 1848 se měly zámky v Ploskovicích a Zákupech stát letními rezidencemi abdikovaného Ferdinanda I. Zámek v Ploskovicích tedy prošel velkou přestavbou pod vedením architekta Jana Bělského. Ten zvýšil hlavní budovu o patro, na konci východních arkád přistavěl pavilon jako protiváhu klasicistní budovy z roku 1816, a upravil interiéry. Stará kaple byla zrušena a její místo zaujalo schodiště, nová kaple vznikla v přízemí západní části budovy. V roce 1854 byl do kaple instalován malý oltářní obraz.