Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Zámek Ploskovice

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Zámek Ploskovice
Smyšlený příběh

Příběh: Zámek Ploskovice

Příběh: Zámek Ploskovice
❧

„Tvoje ruka je ledová.“

Tělo hraběnky Anny Marie Františky se v barokním kabátě třáslo, ale její hlas zůstal chladný jako mramorové sochy v přízemí, které právě nechávala odhalovat. Otočila se k mladému hraběti z Trauchburgu, jehož jméno nikdy neznala a které si teď, když ho viděla v plném světle svíček, vzpomněla jen jako na „ten, kdo mi přinesl zprávu o smrti mého syna“. Otton Antonín z Trauchburgu se však nedíval na ni, ale na skici v jeho rukou – černý kreslený křídou plán nového křídla zámku, které měla být postaveno „za rok a dva“ a které by zničilo poslední zbytky starého parku.

„Tvoje ruka je ledová,“ zopakovala, a když se konečně na něj podívala, spatřila, že drží papír tak pevně, že mu prsty bledly. „A ty jsi se tu zdržel déle, než jsem myslela.“

„Měl jsem povinnost informovat vás o stavu panství,“ odvětil, ale jeho hlas se třásl. „A také jsem přišel s návrhem na úspory.“

V komnatě se rozléhal zápach starého papíru a mýdla, které si hraběnka nechávala přinášet z Itálie. Na stole před ní ležela polámaná dopisní taška – v ní zbylo jen několik listů, které spálila sama. „Úspory?“ opakovala. „Tady nechci úspory. Chci památky.“

Otton Antonín se přiblížil k okenici, za kterou se tmělo. „Vaše Výsost, panství je na pokraji bankrotu. Poddaní se bouří, lesy klesají, a vy chcete, abych postavila další křídlo, které nikdy neuvidíte dokončené.“

„Nikdy?“ zasmála se, ale znělo to jako křik. „Nikdy nejsem si jistá. Ale když už jsem se rozhodla, že Ploskovice budou mým posledním domovem, tak nechci, aby vypadalo jako sídlo nějakého pruského úředníka. Chci, aby to byla rezidence, která bude vzpomínána.“

Za oknem se ozvaly první zimní vřavy – vítr, který se vlil mezi stromy parku a povídal si s kamennými sochami, které ještě nestály. Otton Antonín se otočil, jako by ho něco přitáhlo k oknu. „Vaše Výsost, váš syn…“

Jméno padlo mezi nimi jako kamenem. Anna Marie Františka se zastavila, jako by ji někdo za zápěstí strhl zpět. „Můj syn je mrtvý,“ řekla tiše. „Zemřel v Itálii. A já tu zůstanu.“

„Ale…“ Otton Antonín se zastavil u dveří, kde stála stará, rozbitá zrcadla. „Vaše Výsost, pokud bychom…“

„Co?“ vydechla. „Co bychom?“

„Pokud bychom tuto stavbu…“ Jeho hlas se ztratil. „Pokud bychom ji dokončili za vás…“

„Za mě?“ zopakovala. „Za mě, která nemá dědice? Za mě, která už nemá nic, co bych mohla dědit?“

Otton Antonín se otočil, jeho tvář byla ve stínu. „Za mě, která by vám to mohla vrátit.“

V té chvíli se dveře za nimi otevřely. Do komnaty vešel mladý muž v černém plášti, jehož tvář byla zakryta šálou. „Hraběnko, vaše Výsost, přišel posel z Litoměřic.“

Anna Marie Františka se nehnula. „Řekni mu, aby čekal.“

Muž se sklonil, ale když se vrátil, jeho oči byly plné něčeho, co nechtěl říci. „Hraběnko, je to o vašem bratrovi. O Giana Gastonu.“

Jméno padlo mezi nimi jako výstřel. Otton Antonín se zastavil, jako by ho někdo udeřil. „Vaše Výsost…“

„Můj bratr je mrtvý,“ řekla Anna Marie Františka, a když se otočila, její oči byly plné slz, které nechtěla nechat padat. „Můj syn je mrtvý. A teď i můj bratr. Co ještě chcete, aby jsem ztratila?“

Otton Antonín se přiblížil k ní, ale ona odrazila jeho ruku. „Nic. Nic, co bychom mohli udělat.“

V té chvíli se dveře opět otevřely. Tentokrát vešel starý sluha, jehož jméno nikdo neznal. „Hraběnko, vaše Výsost, vaše komora je prázdná. Všechny peníze jsou pryč.“

Anna Marie Františka se zastavila, jako by ji někdo zabil. „Co…?“

„Všechny účty byly spáleny. A s nimi i poslední šance.“

Otton Antonín se otočil, ale když se podíval na ni, viděl, že už není hraběnka. Byla jen žena, která se dívala na zánik svého života. „Vaše Výsost…“

„Neříkejte mi to, hrabě z Trauchburgu. Neříkejte mi, že jsem jen žena, která ztratila všechen svět.“

Otton Antonín se přiblížil k ní, ale ona odrazila jeho ruku. „Nejsem jen žena. Jsem hraběnka z Toskánska. A Ploskovice jsou můj poslední domov.“

V té chvíli se dveře opět otevřely. Tentokrát vešel mladý muž, který nesl na rukou skicu nového křídla. „Hraběnko, vaše Výsost, já jsem hotov.“

Anna Marie Františka se otočila, její oči byly plné slz. „Co?“

„Já jsem hotov. S penězi. S plánem. S tím, co potřebujete.“

Otton Antonín se zastavil, jako by ho někdo udeřil. „Co…?“

„Já jsem hotov,“ zopakoval mladý muž. „Já jsem hotov s tím, co potřebujete.“

Anna Marie Františka se otočila, její oči byly plné slz. „Kdo…?“

A pak se dveře zavřely. A ona zůstala sama. Sám Otton Antonín z Trauchburgu a sám mladý muž, který nesl na rukou skicu nového křídla.

A ona zjistila, že Ploskovice jsou její poslední domov. A že nikdy neuvidí dokončené.

✦
Příběh se váže k památce Zámek Ploskovice Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)