Arboretum Žampach se rozprostírá v areálu zámeckých parků na Žampachu v Pardubickém kraji, v okrese Ústí nad Orlicí. Na ploše přibližně čtyř hektarů ukrývá sbírkový fond čítající kolem 700 druhů a kultivarů dřevin. Provozuje jej Domov pod hradem Žampach, příspěvková organizace sociálních služeb Pardubického kraje, a areál tak neplní jen odbornou úlohu – je rovněž místem, kde se veřejnost setkává s osobami se zdravotním hendikepem a kde obyvatelé Domova nacházejí prostor pro práci i odpočinek.

Celý areál je členěn do tří částí: dolního a horního parku a parku ve vnitřním zámeckém areálu. Sbírka je všeobecného charakteru, přesto arboretum zahrnuje i významnější tematické kolekce vybraných rodů – borovice, jedle, dubu, magnolií, buku, smrku, břízy a jasanu. Návštěvníkům slouží přehledný informační systém: rejstříky tabulí a dřevin jsou dostupné online i v terénu, kde vede poznávací okruh s tabulkovými informacemi přímo u jednotlivých stromů a keřů. Arboretum je členem Unie botanických zahrad ČR a akreditovaným členem ArbNet, mezinárodního profesního společenství arboret a dendrologů veřejných zahrad světa.

Počátky zámeckých parků v anglickém stylu jsou spojeny s manželi Annou a Františkem Lützowovými, které Wikipedia označuje za nejvýznamnější majitele žampašského zámku. Na Žampachu pobývali v letech 1884 až 1933, jejich přítomnost provázela rozsáhlá přestavba zámku a na konci 19. století nechali upravit také hradní areál. Ten byl s parkem propojen cestou z horního parku vedoucí přes dřevěnou lávku. Na hradním vrchu tehdy vyrostla dřevěná rozhledna, byla postavena lávka spojující předhradí s hradem a provedena konzervace zbytků zdiva. V parcích se udržovaly okrasné záhony lemující upravené cesty, k zámku náležela zimní zahrada i vlastní zahradnictví.

Po roce 1945 byl statek i zámek zkonfiskován a od roku 1950 převeden rozhodnutím ONV v Žamberku do národní správy. Následující desetiletí přinesla postupné chátrání: až do konce osmdesátých let se správa omezovala na řešení akutních kalamitních stavů a havárií, přičemž nešetrnými zásahy a účelovým kácením hodnotné parkové stromy nenávratně mizely. Část parku zasáhly stavby technické infrastruktury, mimo jiné dvě čistírny odpadních vod. Přes toto dlouhé období zanedbání si zámecké parky uchovaly statut státem chráněné kulturní památky (reg. č. 4167/3), což přispělo k zachování jejich základních přírodních hodnot a podřídilo jakékoli zásahy dohledu státního úřadu památkové péče.

Systematická obnova byla zahájena v roce 1990. Odstraňovaly se nežádoucí a neperspektivní dřeviny, následovala nová výsadba a odborné ošetřování dochovaných parkových stromů. Postupně přibyla rozsáhlá výsadba sbírkových dřevin a bylinného patra, byl vybudován informační tabulový systém a turistické informační centrum. Areál se rozrostl o herní prvky, hřiště, zoo koutky a smyslový park. Proběhla rekonstrukce skleníků zahradnictví, v trvalkových záhonech a malém botanickém skleníku byl zaveden automatický závlahový systém. Celková obnova se dotkla i zámecké budovy, nádvoří a původní zimní zahrady. Právě v tomto období se charakter místa zásadně proměnil: původní přírodní zámecké parky se přetvořily v dendrologickou, respektive botanickou zahradu – arboretum.

Dnes je arboretum celoročně volně přístupné veřejnosti, u vstupu do areálu stojí bezplatné parkoviště. Pro zvídavého turistu představuje místo, kde lze na jediné procházce poznat stovky druhů dřevin z celého světa, sledovat jejich proměny v průběhu ročních období a zároveň se pohybovat v parku s historií sahající do druhé poloviny 19. století.